Půda pro výsadbu se musí připravit stejně dobře jako pro přímý výsev. Čím pečlivěji půdu připravíme, tím lépe rostliny rostou a tím méně je i prázdných míst po uhynulých sazenicích. Zdravá, otužilá, nepřerostlá sadba se snáze ujímá, rychleji roste a lépe snáší nepříznivé počasí (sucho nebo horko) při výsadbě.

Vzdálenost výsadby se všeobecně řídí vzrůstem a velikostí rostlin a také účelem jejich výsadby. Druhy, u kterých chceme, aby vynikly jednotlivé rostliny (Kochia, Ricinus, Perilla), nebo které chceme vysazovat před květem do květináčů (nízké astry, Chrysanthemum parthenium) vysazujeme na větší vzdálenost, aby se jednotlivé rostliny mohly dobře vyvinout. Druhy určené k řezu vysazujeme nejčastěji na 20 – 35 cm od sebe. Vzdálenost výsadby se však řídí i místní půdními a klimatickými podmínkami. V chudší, méně výživné půdě ve vyšší chladné poloze jsou rostliny vždy mnohem menší než v teplé, slunné, chráněné poloze a dobré výživné půdě (v Polabí nebo na jižní Moravě). Na rabatech a pestrých květinových záhonech vysazujeme rostliny hustěji. Také při výsadbě na místa, kde chceme dosáhnout plného květu třeba i na kratší dobu, ale brzy po výsadbě, vysazujeme sazenice hustěji. Rostlinky zůstávají sice slabší, ale kvetou mnohem dříve.

Při záhonové výsadbě vysazujeme většinou 4 – 5 řad a jednu řadu necháme jako cestičku. Řady jsou jednotně široké 25 – 35 cm; v řadách vysazujeme podle toho, jak která odrůda bujně roste. Řady si vyznačíme ručním znamenákem nebo podle šňůry. Rostlinky večer před výsadbou důkladně zalijeme a při vybírání z pařeniště je podrýváme, aby zůstalo co nejvíce kořínků neporušených. Vysazujeme jen dobře vyvinuté zdravé sazenice. Abychom nemuseli vysazovat i slabé rostlinky, počítáme při předpěstování sadby vždy s určitou rezervou. Po vysázení zbylé rostliny ponecháme určitou dobu v rezervě pro osázení mezer po uhynulých rostlinách. Při výsadbě přepichované sadby počítáme asi 25 – 30 %, při výsadbě balíčkované sadby 10 – 15 % rostlin pro rezervu. Vysazujeme sázecím kolíkem, lopatkou nebo motyčkou, podle toho jaké sazenice sázíme. Sazenice musejí být zasazeny vždy pevně. Když je zkusíme vytáhnout za lístek, musí se lístek spíše přetrhnout, ale rostlinka musí zůstat pevně v zemi. Nejvhodnější doba pro výsadbu je za podmračného počasí nebo navečer. Vysazené rostliny důkladně zalijeme, a jakmile se uchytí, není potřeba za normálního léta příliš často zalévat. Dobu výsadby volíme podle toho, jak je který druh vzdorný proti mrazu, podle potřeby doby květu nebo podle nároku jednotlivých druhů. Například Matthiola annua, Phlox drummondii, Pentstemon aj. se nejlépe vyvíjejí při rané výsadbě v dubnu, tj. za chladnějšího vlhčího počasí.

Mnoho druhů letniček pochází z tropických krajů Asie, Afriky nebo Ameriky a nesnáší mráz. Mohou se proto vysazovat, až pomine nebezpečí pozdních mrazů, tj. až koncem května. Velmi často se stává, že vysázené rostliny jsou zničeny pozdním mrazem i koncem května.

Proto je vždy lepší několik dnů s výsadbou počkat. Chceme-li určitá místa vysázet letničkami již dříve, používáme druhy, které mráz snesou, nebo si ponecháme polovinu rostlin v rezervě, a dojde-li k mrazům, vysazujeme znovu. Proto se také v poslední době velmi často předpěstuje sadba v balíčcích nebo v malých květináčcích. Takto předpěstované rostliny se mohou vysazovat i později, když nebezpečí mrazů úplně pomine. Doba květu se nezpozdí.

Různou dobou výsadby si u některých druhů řídíme dobu květu. Postupná výsadba a výběr vhodných druhů i odrůd nám umožňuje zajistit si v zahrádce dostatek květů po celé léto.

Také u dvouletek je doba výsadby velmi různá a hlavní zásadou je, aby rostliny do zimy dobře urostly. V době výsadby dvouletek je počasí pro výsadbu většinou mnohem méně příznivé. Nejčastěji bývá horko a sucho, a proto se záhony musí zalévat před výsadbou i po výsadbě. Nespolehlivěji přezimují jen dobře urostlé a prokořenělé rostliny. Nejdříve vysazujeme karafiáty, poslední (asi od poloviny až do konce srpna) macešky a pomněnky.