V domácích zahrádkách, které nám vlastně slouží jako rozšířené obydlí, máme možnost při použití letniček popustit uzdu své fantazii. Pestré smíšené výsadby ladí našemu oku a vkusu. Proto květiny s nejpestřejšími květy umístíme co nejblíže, abychom je pozorovali okem z bezprostřední blízkosti. V zahrádce se nemusíme držet jednotného osazení záhonů nebo skupin a projevíme zde vlastní vkus a nápady.
Uvádíme zde několik příkladů osázení letničkových záhonů vedoucích podle cesty ke vchodu do obytného domu.
Na obrázku č. 113 náčrtku I je obruba ze žlutých afrikánů a celá plocha je posázena chryzantémokvětými astrami v barvě bílé a modré. Mezi nimi jsou 4 uzavřené ostrůvky z vysokých aster k řezu, střídavě červené a růžové.
Náčrtek II ukazuje pestrý letničkový záhon vedoucí podle cesty k domu. Při výsevu květin Clarkia a Godetia si rozvrhneme jednotlivé plošky pro ostatní druhy, které dosadíme v druhé polovině května.
Náčrtek III ukazuje další možnost osázení záhonu vedoucího podle cesty k obytné budově. Střídají se zde vysoké letničky s polovysokými, které přecházejí v nízký bílý koberec z rostlin Alyssum. Pro zpestření jsou v něm roztroušena hnízda červeně kvetoucích rostlin Nemesia.
Náčrtek IV ukazuje záhon rozměrů 5 x 2,7 m, který je ve větších plochách přímo oset letničkami. Bílý Iberis je doplněn fialovým Alyssum a modrým Brachycome. Výrazný ostrůvek tvoří Eschscholtzia ve žluté barvě a doplňuje předešlé barvy. Od zeleně letního cypřišku se dobře odráží červené květy Godetia. Z Iberis a Brachycome svítí červená hnízda Nemesia.
Na náčrtku V vroubí záhon nízká žlutooranžová Sanvitalia s tmavými středy. Větší část záhonu je posázena pestrou směsí Nemesia strumosa suttonii. Na ně navazuje bohatě kvetoucí polovysoká Rudbeckia hirta, zakončená zelení letního cypřišku Kochia trichophylla.
Náčrtek VI ukazuje květinový záhon 150 cm široký, který je zakončen polovysokou zdí. Rozdělení ploch, které se opakuje, je sice pravidelné, avšak praxe ukázala, že tento způsob lze dobře použít, neboť rostliny svým nepravidelným tvarem rozrušují a změkčují tvar pravidelných ploch a vrůstají do sebe. Při tomto způsobu výsadby lze vystřídat větší množství druhů a odrůd v barevném sladění. Vyšší letničky umístěné v pozadí zakrývají a rozrušují pevnou linii zdi, nízké letničky umístěné vpředu přerůstají do cesty. Jednotlivé pásy jsou 60 – 80 cm široké.
Nedoceněné jsou dosud nízké letničky jako doplňková výsadba po letním období do skalek. V létě ve skalce kvetou alpinky jen ojediněle. Po bohatě kvetoucím jaru náhle pestrá vegetace ustává. V červnu proto vysadíme do malých plošek, odpovídajících velikostí skalce, po 5 – 10, popřípadě i více rostlin. Většina těchto nízkých letniček má výrazné barvy, takže celá skalka znovu ožije v letní době barvami, které by vlastní alpinky a polštářové trvalky v tomto období neměly.