Zeleň v našich městech má vedle účinků hygienických i příznivé účinky psychologické a estetické. Proto ve městech vysazujeme květiny, abychom se obdivovali jejich květům, které nám připomínají slunce, svěží vzduch a jasné barvy volné svěží přírody. Při dnešním rychlém životním tempu obvykle není čas pozorovat jednotlivé květiny, vnímáme je jen jako barvy nebo pestré skvrny. Vysazujeme proto mnoho letniček téhož druhu a téže barvy do jedné skupiny. Účel je pak splněn jak pro pomalého pozorovatele, tak i pro spěchajícího člověka.
Umístění volných skupin letniček nepravidelného tvaru bývá vhodné na jižní, jihovýchodní a jihozápadní straně, před kulisou okrasných křovin. Skupina je zarámovaná, zapadá do neporušené trávníkové plochy a vytváří nenásilný výškový přechod mezi zelení keřů a plochou trávníku. Obrys skupiny tvoří jednoduchá křivka, odpovídající svým tvarem skupině křovin, před kterými je záhon založen. Nepravidelné skupiny musí být tvarově, výškově i barevně sladěny a vyváženy.
Na poměrně malých plochách dosáhneme osázením letničkami dojmu většího prostoru a volnosti. Zvláště vhodná jsou stísněná zákoutí mezi domy, v malých parčících, málo prostorná zákoutí větších parků apod.
Ve větších parcích používáme samostatné výsadby letniček ve velkých plochách, které barevně dosahují velkého účinku. Předpokladem správného barevného účinku je vhodné umístění skupiny, aby se prostor zbytečně netříštil. Počítáme i s náležitým odstupem pro oko pozorovatele. Pro jednotlivé druhy volíme větší plochy. S rostoucím odstupem od oka pozorovatele plochy jednotlivých druhů a odrůd úměrně zvětšují. Rostliny musí být mohutnější a barevně výraznější.
Platí pravidlo, že hloubka záhonů založených v rovině se ztrácí. Proto se používá ploch jazykovitě vybíhajících, směřujících k oku pozorovatele, aby se dosáhlo pohledové hloubky. Musíme se vyvarovat výsadby většího počtu druhů a odrůd v malých plochách, neboť působí chaoticky.
Důležité je jednotlivé druhy rostlin v záhonu správně uspořádat. Střední část záhonu zvýšíme a v pozadí okraje záhonu umístíme vyšší rostliny mohutnějšího charakteru. Vpředu vysázíme nízké letničky.
Při vytváření větších barevných ploch, které mají působit pohledově, nevysazujeme příliš mnoho barevných tónů pohromadě. Působí to barevnou disharmonii hraničící s vyumělkovaností. Obvykle používáme jednu hlavní barvu a její odstíny, které spojujeme bílou. Nedosáhneme-li žádného účinku, přibereme další barvu ladící k hlavní barvě. Například použijeme různé žluté odstíny, které necháme na výrazném místě přejít do červené. Nebo pracujeme s různými modrými odstíny, které přerušujeme a prosvětlujeme bílou. Taková výsadba skýtá zvláštní barevnou podívanou hlavně v podvečer. Použijeme-li všechny základní barvy, můžeme vytvářet barevné scenérie, které však vyžadují od sadovníka zvýšený smysl pro barvy. Použijeme-li jen několik základních barev, je nutné určit, která bude převládat. Nejvíce květin je šarlatově červených a sytě žlutých, méně již bílých, světle žlutých a modrých. Modrou nepoužíváme příliš tmavou, neboť působí prázdně a přechází až do černé.
Při výběru rostlin na výsadby volných skupin je důležité, aby sadovník byl dokonale obeznámen s letničkovým materiálem po stránce vzrůstu, barvy, doby květu a způsobu předpěstování. Je třeba se řídit zahradnickým citem, který nám přímo logicky určuje, co je možné pohromadě vysazovat. Habitus rostlin vysázených vedle sebe si nesmí příliš odporovat. Příliš se vedle sebe nehodí například Begonia a Petunia. Nehodí se vedle ní ani měsíčky (Calendula), ostrožka (Delphinium) a aksamitníky (Tagetes). Begonia svým vzhledem působí jako pěstěná kulturní rostlina, kdežto ostatní druhy si ještě podržují polodivoký charakter. Vedle sebe nevysazujeme měsíčky (Calendula) a aksamitníky (Tagetes), neboť oba druhy mají nadbytek zeleného olistění a barevně se příliš neodlišují. Pro každý druh je třeba vyhledat vhodného partnera.
Na obrázku 118 náčrtky I a II ukazují řešení velkých plošných skupin v rozích trávníků u chodníku. Barevné plochy nejsou daleko od pozorovatele, takže je možno používat druhy, které působí jen zblízka.
Náčrtek III řeší situaci před zahradní plastikou. Skupina je umístěna daleko od pozorovatele, proto je použijeme pouze jasných a svítivých barev, působících na větší vzdálenost.
Náčrtek IV ukazuje pravidelné, ale vkusné řešení skupiny osázené jedním druhem v různých odrůdách. Ke stejnému řešení lze použít rostliny Celosia, Godetia, Matthiola, Nemesia, Petunia, Phlox a Tagetes. Jednotlivé barevné plochy se dobře odrážejí od zeleně trávníku.
Vhodný výběr rostlin pro výsadby letničkových skupin je uveden v tabulkových přehledech.
Zvláštní místo mezi nimi mají letničky s dekorativním listem a popínavé druhy.