Scrophulariaceae – Krtičníkovité

n. Fingerhut, r. naperstjanka, a. Foxglove, fr. Digitale

Jméno je odvozeno z latinského názvu digitus, tj. prst, poněvadž květy mají tvar náprstku. Všechny názvy v evropských jazycích vystihují tvar květu. Rod má 18 druhů, které se dostaly do Evropy ze západní a Střední Asie.

Z botanických druhů se používají v sadovnické praxi:

Digitalis ferruginea L. je až 150 cm vysoký. Po červencovém výsevu přezimuje růžicí úzce kopinatých, poněkud drsných listů, z nichž v červenci až v srpnu následujícího roku vyrůstají výhony se štíhlými hrozny květů. Květy hustě přisedají a jsou žlutavě šedé až žlutočervené. Vysazuje se v přírodních parcích na sušších místech. Na vlhčích stanovištích nebo v humózních půdách vyhnívá.

Podobné uplatnění má i Digitalis lanata L., který se daří na suchých stráních. Rostliny jsou v době květu asi 1 m vysoké, kvetou dlouhým, hustě osázeným hroznem. Kalich květů je porostlý dlouhými bílými žláznatými chlupy, odtud jméno lanatus, tj. vlnatý. Barva květů je bělavá nebo bělavě žlutá, s tmavší nervaturou.

Digitalis purpurea L. se jako předchozí druhy pěstuje v původní formě s podobným uplatněním. Okrasou zahrad jsou však prošlechtěné formy bujnějšího vzrůstu s většími široce rozvětvenými květy, označované v zahradnické praxi jako var. gloxiniaeflora. Škála barev zahradních náprstníků obsahuje odstíny od bílé a žluté po růžovou a purpurovou. Formy s květy skvrnitými nebo tygrovitými jsou zahrnuty do var. maculata hort. Genotypicky nebývají tyto formy ustáleny. Stupeň samosprašnosti a cizosprašnosti není ještě přesně znám.

V zahraničí se jako novinka uvádějí Excelsior-hybridy, jejichž hrozny květů jsou tak hustě osazeny, že jednotlivé květy vodorovně odstávají, takže je vidět do jejich jícnu.
U nás je v prodeji semeno pod označením Digitalis purpurea gloxiniaeflora. D. purpurea i D. lanata se šlechtí také jako léčivé rostliny. Celá rostlina je jedovatá, neboť obsahuje alkaloidy digitalin a digitoxin. Sušené listy náprstníků se používají k výrobě léčiv (choroby srdce a krevního oběhu).
Rostliny vyžadují slunnou, spíše sušší polohu a půdu zásobenou minerálními látkami. Mohou se vysévat během léta přímo na stanoviště. Velmi jemné semeno co nejlépe rozptýlíme a pouze přitlačíme k zemi, takže je nezasypáváme. Osivo můžeme také vysévat počátkem června na výsevní záhon nebo do studeného pařeniště, odkud je rozsazujeme v září a v říjnu na vzdálenost 30 x 50 cm a teprve na jaře vysazujeme na určené stanoviště na vzdálenost 40 – 50 cm. Rostliny z přímého výsevu jsou bujnější.
Zahradní formy Digitalis vysazujeme v menších skupinách samostatně nebo na smíšená rabata. Kvetoucí rostliny jsou v červnu až červenci velmi dekorativní. Pokud nevymrznou, můžeme je nechat na stanovišti 2 – 3 roky. Ojediněle se používá i k řezu. Listy se sklízejí jako cenná droga.

Semeno je velmi drobné, převážně podlouhlé, důlkované, rezavě hnědé. D. lanata má v 1 g 2500 semen, D. purpurea 16 000 semen. Klíčivost si udržuje 3 roky.