Silenaceae – Silenkovité (syn. Caryophyllaceae – Hvozdíkovité)

n. Nelke, r. gvozdika, a. Carnation, fr. Oillet

Latinské pojmenování vzniklo spojením dvou řeckých slov dios, tj. božský, a anthos, tj. květina. Podle řeckého mýtu je totiž karafiát darem bohů. Původní názvy kulturních národů souvisejí s intenzívní vůní nejrozšířenějšího druhu Dianthus caryophyllus, připomínající orientální hřebíčkovec – Caryophyllus aromatica. Jména vznikala buď z významového spojení překladem do mateřštiny (německy Nelken, česky hřebíček, staroslovansky gvozdij – a z toho hvozdík, španělské clavelines), nebo přizpůsobením arabského polatinštělého slova caryophyllus (španělsky gariofilio, italsky garofani, česky karafiát). Tato jména jsou známa již ze středověku (15. – 16. století), což svědčí o zahradnické tradici a oblibě karafiátů. Dnes je známo kolem 300 druhů, z nichž většina jsou vytrvalé; tvoří nižší keříky nebo polokeře, z nichž mnohé jsou cenné skalničky, ojediněle jednoleté. I ty druhy, jejichž kultura je u nás jednoletá nebo dvouletá, jsou mnohdy ve své vlasti vytrvalé. Spojovacím znakem všech druhů je redukování výparné plochy (úzký tvar listů) a kolénkaté stonky. Tyto znaky svědčí o aridním charakteru původních stanovišť.

Z původních botanických druhů se u nás pěstují Dianthus barbatus L. a Dianthus chinensis L. ve svých varietách. Všechny další skupiny jednoletých nebo dvouletých zahradních karafiátů vznikly pak důkladným vzájemným prokřížením některých botanických druhů nebo již existujících skupin, takže lze dnes těžko přesně určit jejich původ. Poněvadž se však na vzniku všech podílel Dianthus caryophyllus, který jim dal svou vůni, řadíme je pod druh Dianthus caryophyllus L.

Dianthus barbatus L. je dvouletý a vytváří v roce výsevu trs tmavě zelených, krátce řapíkatých, kopinatých listů, z kterého vyrůstají na jaře následujícího roků květní stopky asi 25 – 60 cm dlouhé, s vrcholíkovým květenstvím. Kvést začíná koncem května a doba květu trvá 5 – 8 týdnů. Pěstuje se velmi nebo v barvách. U nás je nyní v prodeji Dianthus barbatus – ,Bílý’, ,Šarlatový’, ,Růžový’ a směs ,Oculatus marginatus’ vesměs 50 cm vysoké rostliny.

Přestože na stanovišti vytrvá déle než rok, pro řez květů se pěstuje jako dvouletka a výsadba se každoročně opakuje. Semeno se vysévá koncem května do studeného pařeniště nebo na jemně zpracovaný volný záhon. Řídký výsev se do vyklíčení osiva (tj. 10 – 14 dnů) udržuje zastíněný a stejnoměrně vlhký. Po vzejití se stínovky odstraní, aby rostlinky byly plně osvětleny. Semenáčky s 3 – 4 lístky se přepichují do pařeništní země do pařeniště nebo na volný záhon. Na trvalé stanoviště se vysazují od poloviny srpna do poloviny září na vzdálenost 30 cm. Na zimu se doporučuje rostliny zakrýt přikrývkou z chvojí a hlavně je oplotit, aby se nestaly pastvou pro králíky a zajíce. Rostliny jsou cizosprašné.
Tyto květiny se používají jednak k řezu (vyšší odrůdy se stonky 50 – 60 cm dlouhými) a jednak k osazování rabat (nižší odrůdy vysoké 25 cm). Řezané květy snášejí velmi dobře delší transport.
Jako letnička se pěstuje Dianthus chinensis L., pocházející z Číny, odkud byl přivezen do Evropy již v zahradních formách. Na odrůdách tohoto druhu se podílely i jiné skupiny zahradních karafiátů, přesto však vcelku zůstaly zachovány typické druhové znaky – vzrůstově je jemnější, rozvětvenější. Také olistění je bohatší a méně xerofytního charakteru. Barva listů vyríruje od šedomodrozelené po jasně zelenou. Stopku má dlouhou 15 až 40 cm, květy jednotlivé nebo 2 – 3 na stopce, jednoduché i plné, velké až 11 cm. Okraj korunních plátků je pilovitý, hrubě zubatý i jemně střihaný. Zpravidla jsou vícebarevné; typická je příčná černá čárka, bílý lem nebo tmavý střed a také jinobarevný rub korunních plátků. Úplně jednotně zbarvené květy se u typického D. chinensis nevyskytují. Velmi často jsou květy žíhané. Nevoní. Obvykle se pěstuje ve směsi. Také u nás se prodává pod jménem Dianthus chinensis fl. pl. směs. Rostliny jsou 30 – 40 cm vysoké, květy 8 cm široké.

Varietami D. chinensis jsou:

Dianthus chinensis imperialis hort. je 25 cm vysoký, bohatě kvetoucí velkými květy.

Dianthus chinensis imperialis nanus hort. je vysoký 15 cm a má kompaktní vzrůst. Květy jsou podobné jako u předchozí variety. V cenících je uváděn ve směsi barev a v čistě nebo purpurové barvě. Je vhodný i k výsadbě do květináčů.

Dianthus chinensis var. heddewigii REG. (syn. D. heddewigii hort.) je vysoký 15 – 30 cm a má typickou stavbu D. chinensis. Olistění je sytě zelené. Bylo vyšlechtěno mnoho barevných odrůd s plnými květy; u nás jsou to: D. chinensis heddewigii fl. pl. – ,Bílá koule’ – bílý, ,Ohnivá koule’ – tmavě červený, ,Lososové odstíny’ – růžový, a ,Tmavě červený s bílými okraji’.

Zajímavou novou varietou je var. heddewigii laciniatus REG. s hluboce stříhanými korunními plátky. Rostliny jsou asi 30 cm vysoké a květy jsou jednoduché i plné. Průměr jednoduchých květů je asi 10 cm, plných 8 cm. Jako zvlášť typické jsou uváděny odrůdy ,Luzifer’ – oranžově šarlatová, plná s hlubokými úkrojky korunních plátků, ,Schneeball’ – bílá.
Jiná varieta je var. heddewigii diadematus hort. Má nízký vzrůst a tvoří kompaktní keříky. Květy jsou velmi plné, 6 – 8 cm v průměru, korunní plátky mají charakteristické 2 nebo 3 kulaté nebo oválné skvrny jiného odstínu.
Zahraničními novinkami jsou: jednoduše kvetoucí odrůda čínského karafiátu ,Wee Willie’, pouze 13 cm vysoká, obalená 1 cm velkými květy. Kvést začínají již malé, sotva 5 cm velké rostlinky. Kvete 6 – 10 týdnů. Je vhodná na obruby. Neobvyklá, šarlatově červená barva se objevila u odrůdy ,Bravo’ z Japonska. Byly vyšlechtěny i tetraploidní odrůdy var. heddewignii.
Čínský karafiát a jeho odrůdy se množí výhradně semenem jako jednoletá kultura. Osivo se seje počátkem března do poloteplého pařeniště nebo do truhlíků ve skleníku. Vzchází za 10 dní. Přepíchaná sadba se vysazuje koncem dubna až počátkem května na záhony. Rostliny kvetou od konce června do zámrazu.
Květina se používá k výsadbě rabat, většinou ve skupinkách. Vhodnost k řezu je poněkud omezena malou délkou stopky. Květinovému aranžmá dodávají exotický ráz, zvláště pestré formy.

Dianthus caryophyllus L. pochází z jižní Evropy, kde to je vytrvalá rostlina. Dnes se zařazuje do tohoto druhu mnoho zušlechtěných skupin venkovních karafiátů, které se pěstují jako jednoleté i jako dvouleté. Množí se semenem, řízky nebo hřížením. Jednotlivé skupiny se od sebe liší dobou a tvarem květů, délkou stopky, stavbou rostliny a její výškou. Mnoho odrůd bylo vyšlechtěno ve Francii. Podle povahy květní fáze se skupiny D. caryophyllus dělí na „jednorázově kvetoucí“ a na „remontující“ – to jsou skupiny, které kvetou po celé léto až do podzimu; jejich kvetení lze popřípadě agrotechnickými zásahy (řezem přirychlením) ovlivnit.

Mezi „remontující“ řadíme skupiny: „Remontantní“, „Margaretiny“, „Chabaudovy“, „Enfant de Nice“ a „Kaméliokvěté“. D. carophyllus „Jednorázově kvetoucí“ tvoří obsáhlou skupinu tzv. venkovních karafiátů s početnými podskupinami.

„Remontantní karafiáty“ (kříženci D. caryophyllus L. a D. suffruticousus WILLD.) je jedna z nejstarších skupin. Rostliny jsou keřovitého vzrůstu; pěstují se v dvouleté kultuře, protože nejlepší rostliny jsou z mladých sazenic. Výhony starších rostlin dřevnatějí. Na konci stopek je několik květů, z nichž nejdříve vykvétá největší, vrcholový. Z hlavního výhonu vyrůstá boční výhon s květy, které rozkvétají později. Řezem je možno dobu květu prodloužit. Většinou se pěstují jako venkovní karafiáty s letním až podzimním kvetením (konec července až srpen). Dobu květu je však možno prodloužit provizorním zastřešením nebo přesázením trsů s násadou poupat do skleníku nebo teplého pařeniště. V pařeništi musí být květy vzdáleny nejméně 20 cm od skla. Venku přezimují spolehlivě jen v chráněných polohách. I zde je dobré je přikrýt chvojím. Jistější je přezimovat nahrnkované rostliny v pařeništi. Množí se téměř výhradně řízkováním

„Margaretiny karafiáty“ pocházejí ze Sicílie, kde se pěstovaly ve venkovských zahrádkách. Je to kříženec botanických druhů D. longicaulis, D. sicilius, D. virgatus, D. caryophyllus a pravděpodobně některých dalších. Zušlechtěné, dnes pěstované odrůdy mají poněkud drobnější květ než „Chabaudovy karafiáty“ a kvetou za 4 měsíce po výsevu. Vyskytují se v barvách bílé, růžové, červené a žluté. Řadí se k nim skupina „Malmaison Riesen“, která má rostliny bujnějšího vzrůstu.

„Chabaudovy karafiáty“ byly vyšlechtěny z kříženců „Margaretinových“ a „Remontantních karafiátů“ lékárníkem Chabaudem v Toulonu. Pěstují se převážně jako letničky kvetoucí v běžné venkovní kultuře od konce července, tj. za 6 měsíců po výsevu. Jsou až 50 cm vysoké, mají pevné dlouhé stopky s třemi až pěti velkými, plnými, vonnými květy (6 cm v průměru); bohatě remontují. Korunní plátky u typické formy jsou pilovité až mírně zubaté. Květy jsou bílé, žluté nebo v nejrůznějších odstínech červené barvy. Vyskytují se i odrůdy s tmavším lemem nebo jemně žíhané (odrůda ,Fantazie’). Kvetou do zámrazu. „Chabaudovy karafiáty“ jsou oblíbeny pro svůj vzhled i celkem snadné pěstování. Lze je také pěstovat ve skleníku a rychlit. U nás jsou zastoupeny odrůdami: ,Jeanne Dionis’ – čistě bílý, ,Etincelant’ – ohnivě šarlatový, ,Nero’ – tmavě rudý.

Podobné „Chabaudovým karafiátům“ jsou karafiáty skupiny „Enfant de Nice“. Je to starší skupina, jejímž nedostatkem je hlavně křehkost a nedostatečná délka květních stopek. Z této skupiny byly v poslední době vyšlechtěny velkokvěté „Giant de Provence“ a zlepšená „Enfant de Nice“ s odrůdami ,Bílou’ a ,Damenswahl’ – růžovou. Mají celokrajné korunní plátky a poupata nepukají, ačkoliv květy jsou velmi plné.

Jinou novou skupinou jsou „Kaméliovité karafiáty“ (zvané též „Regina“) s celokrajnými korunními plátky, velkými plnými květy a pevnými stopkami.

„Venkovní karafiáty“ jsou dvouleté, mrazuvzdorné, bohatě kvetoucí, avšak neremontující. Jsou plnokvěté i jednoduché; procento plnokvětosti je známkou kvality odrůdy. Mají několik podskupin:
„Grenadin“ – první podskupina se u nás pěstuje v odrůdách: fl. pl. ,Bílý’, ,Žlutý’, ,Růžový’, ,Šarlatově červený’ a ,Tmavě červený’. Výška rostliny je asi 50 cm, květy jsou poněkud menší (průměr 5 cm), okraje plátků korunních jsou nepravidelně pilovité. Kvete od konce června. Na rostlině je až 80 květů.
„Vídeňské karafiáty“ tvoří 25 – 35 cm vysoké, hustě keřovitě rozvětvené rostliny bohatě kvetoucí v červnu. Podle vzrůstu bývají také nazývány „Vídeňské trpasličí“. V našem šlechtění jsou zastoupeny odrůdami: ,Bílý’, ,Růžový’ a ,Šarlatový’.
„Teichrův karafiát“ měří asi 60 cm a jeho význačnou vlastností je vysoké procento plnokvětosti. Kvete v červenci. U nás se prodává jen ve směsi barev.
Simonův „Triumf“ tvoří 60 cm vysoké rostliny, odolné proti mrazu; květy jsou 4 – 5 cm široké. V cenících se nabízí jako směs.
„Hrnkové karafiáty“ jsou starší skupina s vyššími pěstitelskými nároky. Nejlépe se jim daří, jen jsou-li zastřešeny. Nevynikají bohatstvím květů a jsou poměrně choulostivé. Květy mají odlišnou krásnou stavbu: jsou velké, vysoce klenuté, celokrajné nebo jen mělce pilovité. Množí se převážně řízkováním
„Tige de Fer“ je velmi případně pojmenovaná skupina francouzského šlechtění. Květy mají dlouhou, velmi pevnou stopku (jako z drátu). Jako dvouletka velmi dobře přezimují. Rostliny jsou 60 – 70 cm vysoké, květy jsou větší, než má „Grenadin“, a korunní plátky jsou celokrajné.
Dvouleté odrůdy Dianthus caryophyllus (venkovní karafiáty podskupin „Grenadin“, „Teicher“, „Vídeňské“ a „Tige de Fer“) se vysévají v květnu až červnu do studeného pařeniště, kde vzcházejí po 10 – 14 dnech. Hrnkují se a v srpnu se vysazují na stanoviště na vzdálenost asi 30 – 40 cm. Výsadby je nutno oplotit, aby rostliny byly chráněny před králíky a zajíci. „Chabaudovy karafiáty“ se vysévají koncem ledna do truhlíků ve skleníku. Obvykle dvakrát přepíchaná silná sadba se vysazuje na vzdálenost 30 cm v druhé polovině května. Ve zvlášť teplých polohách, kde předpokládáme, že by mohly přezimovat, je můžeme vysévat jako dvouleté v červenci nebo srpnu. „Margaretiny karafiáty“ a „Enfant de Nice“ se vysévají rovněž do truhlíčků ve skleníku a vysazují se ve stejnou dobu s „Chabaudovými karafiáty“.
Remontantní a hrnkové karafiáty se množí řízkováním. Řízky se řežou v srpnu nebo září zakořeňují v 5 – 7 cm silné vrstvě písku v pařeništi. Množárenský záhon musí být od počátku dobře větraný. Zakořenělé řízky přepichujeme a silnou sadbu hrnkujeme. Nahrnkované rostliny přezimujeme v pařeništi a přikrýváme až bezprostředně před příchodem mrazů. „Chabaudovy karafiáty“ je rovněž možno množit řízkováním, podobně jako předchozí skupiny. Řízkovance kvetou častěji než semenáčky. Pokud možno neřízkujeme nepřetržitě delší dobu potomstvo jen jedné výchozí rostliny.

D. caryophyllus se pěstuje hlavně pro řez vonných květů, které jsou svěží ve váze až 10 dnů. Snášejí velmi dobře transport. Oblíbeny jsou i pro vazbu, protože nevadnou příliš rychle bez vody a dobře se sestavují. K výsadbám se používají převážně odrdůy s kompaktním vzrůstem. Některé, např. „Grenadin“, jsou ozdobně jako jednobarevné skupiny. Nevolíme je však pro návětrné polohy, kde vítr často pokládá nebo ohýbá stonky s květy (zejména u vyšších, méně kompaktních odrůd) a kazí vzhled rostliny.

Všechny uvedené druhy rodu Dianthus jsou vápnomilné. Daří se v každé zahradní půdě dobře zásobené živinami. Nesnášejí hnojení čerstvým chlévským hnojem. Polohu vyžadují slunnou.

Semena je hnědočerné, nepravidelně zprohýbané, ploché. D. barbatus má v 1 g 1000 semen, D. chinensis 1000 semen a D. caryophyllus 600 semen. Klíčivost semene trvá 4 roky.