Podíváme-li se na okenní truhlík, představuje nám vlastně dřevěnou bednu, do které jsme přeložili záhon. V truhlíku však chybí spojení s půdou, která při normálním pěstování vyrovnává vlhkostní vlivy podpovrchové vrstvě. Okenní truhlík a půda v něm proto podléhá vnějším vlivům, které značně ovlivňují růst vsazených rostlin. Povrch země v truhlíku je vystaven působení slunce, deště a mrazu. Některé z těchto vlivů působí přes stěny truhlíků. Výsledkem bývá rychlé a silné vysychání země v truhlíku, která se rychle zahřívá a zase rychle vychládá. Rostliny vysazené v truhlících mají proto horší růstové podmínky než rostliny vysazené ve volné půdě. Zvýšenou péčí a pravidelnou zálivkou musíme rostlinám připravit optimální podmínky pro růst. Pravidelné zalévání každý den ráno je nám zárukou, že na zálivku nezapomeneme. Ráno je rostlina i truhlík vychlazená a zálivka studenou vodou neuškodí. V plném létě za velkých veder zaléváme ještě odraženou vodouv pozdních odpoledních hodinách. Rovněž za deště truhlíky zaléváme a kontrolujeme, zde je země v truhlících vlhká. Truhlíky bývají v oknech před deštěm chráněny a přijmou jen nepatrnou dávku dešťových srážek.
Květinové truhlíky se zhotovují z různých materiálů, z nichž některé mají mnoho předností, jiné jsou méně vhodné. Bývají ze dřeva, eternitu, keramiky, plechu a různých umělých hmot. Nejčastěji bývají ze dřeva silného 2 cm. Použijeme-li dobré dřevo, truhlíky natřeme, na zimu vždy vyprázdníme a uložíme v suchu; pak vydrží několik let. Praktické jsou truhlíky eternitové, které jsou lehké a neomezeně trvanlivé, dokud s nimi neuhodíme. Keramické truhlíky jsou méně rozšířeny, bývají těžké a lehce se poškodí nárazem. Plechové truhlíky jsou trvanlivé, ale nejméně vhodné, protože plech je dobrým vodičem tepla, při slunečním žáru se rozpálí a kořeny rostlin trpí popálením i poškozením. Budoucnost mají truhlíky z umělých hmot, vyznačující se lehkostí a trvanlivostí.
Aby rostliny měly v truhlících dostatek půdy, musí být nejméně 20 cm vysoké a 17 cm široké (vnitřní světlost). Délka truhlíku se řídí oknem. Příliš dlouhé truhlíky se špatně dopravují, bývají těžké a nepohyblivé. Pro široká okna proto zhotovíme 2 – 3 truhlíky, se kterými je lehká manipulace. Neděláme je přesně široké, ale vždy o něco užší, abychom je mohli uchopit bez nebezpečí, že si odřeme ruku. Většinou bývají okenní římsy šikmé, a proto zespodu truhlíků dáme klínky. Voda pak při zálivce nestéká a rostliny netrpí suchem. Truhlíky musíme zabezpečit před větrem a bouří, nejlépe přidrátováním na hřebík v okenním rámu.