Místo na které chceme semena letniček přímo vysévat, pečlivě připravíme. Krátce před výsevem půdu mělce propracujeme motykou, hráběmi, frézou nebo kultivačním traktorem, podle velikosti pozemku, a zároveň zapravíme do půdy průmyslová hnojiva. Osivo vyséváme ihned po přípravě půdy. Zvláště u lehkých vysychavých půd dbáme na to, aby osivo přišlo do čerstvě připravené půdy, jinak vchází nejednotně.
Nejčastěji se vysévá do řádků nebo do špetek. Při výsevu do špetek (do hnízd) je mnohem menší spotřeba osiva. Výsev naširoko používáme většinou jen při výsevu na výsevní záhony. Vzdálenost výsevu se řídí vzrůstem jednotlivých druhů a odrůd. Nejčastěji vyséváme do řádků vzdálených 20 – 40 cm a v řádcích pak rostliny jednotíme podle potřeby. Hloubka výsevu se řídí velikostí semene. Při ručním setí drobných semen stačí hloubka rýh udělaných znamenákem. Pro výsev hrubších semen rýhy prohloubíme motyčkou. Velmi jemná semena nezasypáváme vůbec, nýbrž je jen přitlačíme do rýh. Množství vysetého osiva (výsevek) se řídí klíčivostí, dobou výsevu a půdou. Nevyséváme příliš hustě, neboť rostlinky z takových výsevů jsou nejčastěji vytáhlé, slabé. Proto se velmi drobná semena některých druhů před výsevem míchají se suchým pískem. Při velmi řídkých výsevech, zvláště v těžší půdě, rostlinky však zase špatně vzcházejí a na záhonech nám pak zůstávají prázdná místa, stejně jako při příliš hlubokém výsevu. Osivo vyséváme za klidného počasí, aby semena, která jsou někdy velice lehká, vítr neodfoukal. Po výsevu nesmíme nechat na záhoně volně ležet zbytky osiva. Některá semena velmi vyhledávají ptáci, a tak by mohla vzniknout škoda i na osetém záhoně.
Doba výsevu se řídí podle nároků jednotlivých druhů na teplotu půdy, podle odolnosti mladých rostlinek proti mrazu a také podle požadované doby květu. Některé druhy se musí vysévat co nejdříve na jaře, jakmile to půda a počasí dovolí. Jiné vyséváme později, aby vzešly až po polovině května, kdy již nehrozí nebezpečí pozdních mrazů. Některé druhy je možno vysévat již na podzim. Doba výsevu se však volí tak, aby semeno již nevzklíčilo. Takto se může vysévat Adonis, Calendula, Clarkia, Delphinium, Godetia, Eschscholtzia, Iberis a Papaver. Pro Delphinium je to nejvhodnější doba výsevu. Rostliny z podzimního výsevu jsou urostlejší a mnohem dříve i více kvetou. Většina letniček se vysévá během dubna. Později se mohou vysévat jen některé druhy. Ještě v červnu se vysévá Calendula, Centaurea, Eschscholtzia, Nigella a Reseda. Abychom prodloužili dobu kvetení, vyséváme některé rychle rostoucí druhy (Calendula, Centaurea, Clarkia, Delphinium, Eschscholtzia, Godetia, Linaria, Lathyrus, Nigella, Papaver, Phacelia, Reseda) postupně asi v měsíčních intervalech od časného jara do počátku léta.
Výsevy většinou nezaléváme. Při výsevu velkých semen se mohou zalít rýhy a zaseté semeno se musí přihrnout zemí. Jestliže osetý záhon zalijeme, musíme jej zalévat stále, dokud semeno nevzejde. Jinak se utvoří škraloup a semeno vzchází velmi nepravidelně. Vzešlé rostlinky jednotíme co možná nejdříve po vzejití, pokud jsou ještě malé. Je-li třeba, můžeme jimi vylepšit prázdná místa.
Výsevní záhony pro předpěstování sazenic si upravíme na teplém chráněném místě. Může se zde vysévat i naširoko, ale výsev do řádků širokých třeba jen 5 – 7 cm je vždy výhodnější. Na tyto pečlivě připravené záhony můžeme vysévat již brzy na jaře místo do chladných pařenišť nebo se tyto záhony používají pro pozdní výsevy letniček i dvouletek. Půda na těchto záhonech má být teplá, propustná, humózní a musí se udržovat stále stejnoměrně vlhká. Při pozdnějších výsevech – květen – červen – je někdy třeba záhony přistínit. Jakmile rostlinky vzejdou, stínovky odstraníme a půdu mezi řádky zkypříme kolíčkem. Je to nutné zvláště tehdy, je-li zemina těžší a po častější zálivce se vytvořil na povrchu půdy škraloup.