U většiny druhů letniček i dvouletek jsou požadavky na ošetřování při pěstování na semeno jen málo rozdílné od běžného pěstování. Nejvýše se liší dobou, popřípadě místem výsevu. Při pěstování na semeno vyséváme osivo většinou dříve, aby rostliny co nejdříve kvetly a semeno mohlo po odkvětu ještě dobře dozrát. Proto i některé druhy, které se normálně vysévají později a přímo na stanoviště, raději předpěstujeme. Většinou to jsou ty druhy, které se mohou vysévat až v květnu, které kvetou později nebo které často ještě plně kvetoucí zničí raný mráz (Helianthus, Chrysanthemum, Tropaeolum).

Letničky pěstované na semeno mají mnohem větší nároky na klimatické podmínky. V místech s drsným chladným počasím a velkými dešťovými srážkami květiny většinou semeno vůbec nevytvářejí nebo semeno nestačí dozrát. Také v mrazových kotlinách semeno u velké části druhů nedozraje. Nejvhodnější místa pro pěstování na semeno jsou teplé, slunné kraje s nízkým průměrem dešťových srážek. Pozemek má být pokud možno chráněn před prudkými větry, protože dozrávající semeno u některých druhů velmi snadno vypadává.

Chceme-li sklízet vlastní semeno, je třeba vědět, u kterých druhů se vypěstuje snadno bez velkých nákladů a naopak u kterých druhů je výhodnější semeno koupit. Jen tak se vyvarujeme zklamání, když nám z vlastního osiva nic nevyroste nebo vyrostou-li jen nepěkné kvetoucí nevyrovnané rostliny. Rostliny vytvářejí semeno po opylení blizny pylem. Některé druhy se opylují pylem vlastním – těm říkáme samosprašné, jiné se opylují pylem cizí rostliny – těm říkáme cizosprašné. Některé cizosprašné druhy, jestliže izolujeme jen jednu rostlinu, vůbec nenasadí semeno, a proto musíme izolovat alespoň dvě rostliny společně. Tyto druhy se nazývají autosterilní. Většina letniček i dvouletek je úplně nebo z velké části cizosprašná, a chceme-li si udržet odrůdy v čistých barvách a v pěkném tvaru květu, musíme jednotlivé odrůdy izolovat. Nejjednodušší je izolace prostorová – 50 – 300 m. Jsou-li mezi jednotlivými odrůdami budovy, zdi, ploty, stromy nebo keře, je možnost nežádoucího opylení snížena. Ovšem nestačí jen izolovat odrůdu ve vlastní zahrádce, neboť i ze sousedovy zahrady nám mohou květy jiné odrůdy stejného druhu sprášit květy vybrané rostliny, které jsme určili pro sklizeň semene. Přitom je velmi obtížné pěstovat na zahrádkách jen omezený počet odrůd, protože naopak chceme vytvářet z květin co nejpestřejší a nejrozmanitější koberce. Většina květin má semeno velice drobné a často nám stačí sklidit jediný květ, abychom získali dostatečné množství semene pro vlastní výsev.

Nežádoucímu opylení zabraňujeme izolací rostliny nebo jen jednotlivého květu organtýnem, monofilem, muším pletivem nebo jen proděravělým sáčkem z papíru. Jestliže vybrané květy nebo rostliny takto izolujeme, můžeme vybírat libovolný počet rostlin z různých odrůd i na menší ploše. U samosprašných druhů stačí nejlepší vybrané rostliny označit a dozrálé semeno sklidit. Téměř úplně samosprašné jsou letní fialy, hrachor, letní foxy, plnokvěté odrůdy aksamitníků a také většina „plně kvetoucích“ složnokvětých. „Jednoduše“ kvetoucí odrůdy letních aster (Callistephus chinensis) se však navzájem sprašují velmi snadno.

V posledních letech se stále častěji objevují nové odrůdy označované jako „heterosis“ nebo „F₁-hybridy“. Tyto odrůdy se vyznačují kromě jiného vyrovnaností ve vzrůstu, v barvě i tvaru květu a jsou zdravější a odolnější proti nepříznivému počasí. Tyto odrůdy, které vznikají vzájemným křížením dvou nebo i více odrůd často velmi odlišných, v dalším roce po přesevu štěpí ve svých vlastnostech; proto se musí osivo vyrábět každým rokem znovu. Vyrábět je může jen ten šlechtitel, který zná oba rodičovské páry; tím je odrůda chráněna před dalším přeséváním a rozmnožováním. Pro tuto vlastnost významnou z obchodního hlediska se tyto odrůdy hlavně v západních státech stále více šlechtí. Kromě již poměrně dlouho pěstovaných heterózních odrůd Begonia semperflorens jsou nyní hlavně v amerických a japonských cenících nabízeny F₁-hybridy v mnoha odrůdách u druhů Antirrhinum, Petunia, Bellis, Tagetes a Zinnia.

Na semeno ponecháváme jen nejlepší rostliny, které většinou vybíráme v době květu, kdy se také nejlépe projevují všechny ostatní jejich vlastnosti. Vybrané rostliny označujeme hůlkami a jmenovkami. U většiny samosprašných druhů nebo u druhů, které se pěstují jen v jedné nebo dvou odrůdách a celkem se nemění, stačí udělat hromadný výběr, tj. několik vybraných rostlin sklidit dále vysévat společně. U mnoha druhů, hlavně cizosprašných, se však musí vybrané rostliny sklízet a vysévat samostatně (výběr individuální). Ani tehdy, pěstujeme-li jednotlivé druhy jen ve směsi, nemůžeme sklízet osivo z celého porostu, nýbrž i zde musíme dělat výběry. Semeno z vybraných rostlin můžeme pak sklízet buď společně, ale lepší je sklízet semeno odděleně a ve stejném poměru je míchat až před výsevem. Kdybychom sklízeli osivo z celého porostu, pak by nám některé barvy za několik let, a to u některých druhů poměrně velmi brzy, úplně zmizely a jiné barvy by naopak ve směsi převládly. Některé barvy jsou totiž úrodnější, jiné zase dávají naopak jen nepatrné množství semene. Například Iberis umbellata bílý dává průměrnou sklizeň na jednu rostlinu za 6 let asi 2 g semene a červeně kvetoucí odrůda jen 0,2 g. Avšak hodnota odrůdy stále klesá i při svědomitě prováděných výběrech jen pouhými přesevy, bez dalšího hodnocení potomstva jednotlivých rostlin. Po čase je proto třeba si opatřit nové osivo, protože kvalita odrůdy se udrží je svědomitě a pečlivě prováděným udržovacím šlechtěním. Zvláště odrůdy s plnými květy nebo s květy neobvyklých barev a tvarů vytvářejí většinou velmi špatné semeno, takže se špatně udržují a v porostu rychle převládnou rostliny méně hodnotné (např. plnokvěté Matthiola annua). Náklady na nákup semene jsou poměrně nízké, a tak pokud je osivo v prodeji, je výhodnější si je koupit.

Většina letniček i dvouletek vykvétá postupně a také semeno dozrává nestejně. Musí se proto sklízet postupně, jak dozrává. Někdy semeno velmi snadno vypadává a musí se proto sklízet včas, třeba každý druhý den. Semeno sklízíme, až když je plně vyzrálé, do papírových nebo plátěných sáčků. Sáčky si řádně označíme a uschováme v suché vzdušné místnosti, aby sklizená semena mohla dobře doschnout. Papírové sáčky nezavíráme, poněvadž sklizené části rostlin nebo i semeno by mohly snadno zplesnivět. U macešek nebo balzamín, jejichž tobolky jsou při sklizni téměř zelené, a v papírových sáčcích by hnily, dáváme sklizené tobolky do zavařovacích sklenic. Semeno je při pukání tobolek vymršťováno i do značné vzdálenosti, a proto uzavíráme sklenice řídkým pletivem, které upevníme na sklenici gumičkou.

Semeno se sklízí jen za suchého počasí a plně vyzrálé. Sklízet podtržená, nevyzrálá semena a domnívat se, že po sklizni dojdou, je většinou zbytečná práce. V době zrání semene proto rostliny častěji kontrolujeme, a jakmile semeno začne vypadávat, sklízíme je. Je vždy lépe nechat trochu zralých semen vypadat, než sklízet osivo nedozrálé, a proto i neklíčivé. Slovní popis zralých semen nebo plodů je obvykle nedostačující pro správné určení zralosti.

Sklizené rostliny, plody nebo semeníky se po dosušení většinou velmi snadno vydrolí. Jen některé druhy se mlátí hůře, například u Dorotheanthus se plody musí rozdrtit válečkem. Vydrolená semena jsou většinou těžší a snadno se na sítku oddělí od ostatních nečistot. Kulatá semena se dobře oddělují překulováním na tabulce skla nebo tvrdého papíru. Semeno Lobelia se velmi snadno odděluje od stejně velkého, ale poněkud těžšího písku vyplavováním. Při čištění více odrůd stejného druhu je střídáme s jinými druhy, abychom vyloučili možnost odrůdové příměsi. Například po hledíku čistíme astry nebo karafiáty apod. Vyčištěné osivo si vždy označíme rokem sklizně, abychom věděli, jak dlouho je můžeme skladovat, a uložíme je na suchém místě. Na uskladnění používáme raději látkové sáčky. Některé druhy se však mohou uschovávat jenom v papírových sáčcích, protože v látkových se jejich semeno přichytí a pytlíky se pak velmi špatně čistí (např. Tagetes, Cynoglossum, Gaillardia).