Druhy s pomalým vývojem nebo druhy, které nesnášejí mráz, většinou vyžadují předpěstování. Doba výsevu je opět velmi rozdílná podle jednotlivých druhů. Některé jemnosemenné nebo pomalu klíčící druhy (Begonia, Lobelia, Phlox, Verbena) se vysévají již v lednu nebo v únoru do truhlíčků, misek nebo květináčů ve skleníku. Tyto nádoby musí být čisté. Častěji používané truhlíčky sterilujeme nebo použijeme vždy nové. Nádoby plníme pokud možno propařenou zeminou asi 1 – 2 cm pod okraj, truhlíčky při plnění v rozích a při okrajích pevně přimáčkneme. Po výsevu jemných semen dáváme přes truhlíčky ještě tabulky skla a přistíníme je papírem (Begonia). Jemná semena nezasypáváme, nýbrž je jen pevně přimáčkneme prkénkem. Zemina i prkénko nesmějí být mokré, aby se vyseté semeno nepřichycovalo a nepřenášelo. Na zasypávání větších semen se velmi dobře osvědčuje praný říční písek. Zemina pod ním zůstává stejnoměrně vlhká, její povrch po zálivce rychle oschne, netvoří se škraloup a semenáčky tak často nenapadají různé choroby. Pro úsporu místa se vysévá často dosti hustě, proto se vzešlé rostlinky musí pokud možno co nejdříve přepíchat. Některé příliš drobné rostlinky se přepichují s použitím pinzety. Někdy se při prvním přepichování přepichuje i více rostlinek najednou (Lobelia, Petunia) a teprve při druhém přepichování se „kopečky“ rozdělí na jednotlivé rostlinky. Při druhém přepichování dáváme rostlinky již řidčeji – 400 – 600 kusů pod jedno pařeništní okno – nebo je sázíme do balíčků, popřípadě malých květináčků.

Většina letniček se vysévá do pařeniště od poloviny března do poloviny dubna. Rostliny sice musejí mít k vývoji dostatek tepla, většině druhů vyhovuje půda teplá 18 °C, ale při trvale vyšší teplotě jsou sazenice křehké, choulostivé a po výsadbě se špatně ujímají. Proto je většinou nejvýhodnější pařeniště poloteplé. Některé druhy rostou velmi rychle, ale nesnášejí mráz; jiné druhy se zase nejlépe ujímají jen v mladém stadiu vývoje, a proto nechceme-li, aby sazenice přerostly, musíme vysévat každý druh ve správném termínu a ošetřování přizpůsobit počasí.

Pařeništní zemina má být výživná a bez plevele. Používá-li se táž zemina po více let, je nezbytně nutné je sterilovat parou. Do pařeniště dáváme 15 – 18 cm silnou vrstvu zeminy. Vodorovně ji uhrabeme, aby se semeno, které bývá často velmi drobné nebo lehké, při zálivce neodplavilo k dolní části pařeniště. Zvýšený horní okraj zeminy potom stále velmi vysychá, kdežto spodní část je většinou přemokřelá. Vzdálenost skla od povrchu půdy se řídí druhem květin, které se budou přepichovat do pařeniště. Nesmí být ani příliš velká, aby sazenice nebyly příliš vytáhlé, avšak ani malá, aby se rostlinky nedotýkaly příliš brzy skla, když počasí ještě nedovoluje okna sejmout. Všeobecně bývá nejvhodnější vzdálenost mezi oknem a zeminou 15 – 20 cm.

Semeno vyséváme naširoko nebo do řádků. Druhy, které budeme přepichovat, mohou se vysévat naširoko, hustěji, druhy, které se nepřepichují, ale většinou se vysévají později (Tagetes, Mirabilis), vysévají se řídce do řádků a tam zůstávají až do výsadby. Při hustším výsevu se hustá místa musí včas protrhat.

Všechny letničky vyžadují ke správnému vývoji hodně světla a vzduchu. Stínujeme je nejčastěji jen za prudkého slunečního světla, několik dnů po přepíchání. Jinak raději pařeniště hojně větráme. Dvouletky, které se vysévají většinou v květnu a červnu, musíme do vzejití stínovat, protože již bývají horké sluneční dny a klíčící rostlinky jsou zničeny. Po vzejití stínovky sejmeme, více větráme a podle počasí řídíme i zálivku. Za slunečných dnů zaléváme častěji, je-li deštivo nebo pod mrakem, necháme rostlinky spíše suché.

Většinu předpěstovaných druhů letniček přepichujeme. Přepíchané sazenice jsou lépe urostlé i prokořenělé a po výsadbě se snáze ujímají a lépe rostou. Tagetes, Chrysanthumum, Cosmea, Mirabilis a většina dvouletek se přepichovat nemusí. Kořínky přepichovaných rostlinek zaštipujeme asi o jednu třetinu; při sázení musí směřovat kolmo dolů. Zvláště Matthiola po přepichování velmi špatně roste, má-li kořínky ohnuté vzhůru. Rostlinky se zapouštějí do země až po děložní lístky a kořínky se pevně přimáčknou. Po přepíchání semenáčky podle potřeby několikrát za den postříkneme vodou, po několika dnech je již nestíníme a více větráme. Zaléváme je jen podle potřeby, přílišné vlhko rostlinám škodí někdy více než přílišné sucho. Jsou-li sazenice dostatečně velké, snímáme za teplých dnů z pařenišť okna dolů a asi týden před výsadbou ponecháme pařeniště bez oken i v noci. Je-li pařeništní zemina méně výživná, přihnojíme sazenice zředěnou močůvkou nebo průmyslovými hnojivy při zálivce.

Místo předpěstování rostlin v pařeništi můžeme letničky vysévat a přepichovat i na volný záhon, který připravíme a ohradíme prkny jako pařeniště a za nepříznivého počasí, popř. mrazu, rostliny chráníme okny, slaměnkami nebo prknem.