Většina druhů se nejlépe daří v teplé a slunné poloze. Jen málo druhů dobře roste a kvete i v polostínu. Pro trvale zastíněná stanoviště letničky nehodí. Pro vysoké druhy a odrůdy má být pozemek pokud možno chráněný před prudkými větry. Na větrném stanovišti vyrůstají rostliny křivé, které vítr často rozláme nebo vyvrátí.

Na půdu nemají letničky zvláštní nároky; daří se v každé zahradní půdě a některé rostou dokonce v půdě vyloženě hladové (Phacelia). Jen těžké, přemokřelé půdy jsou pro letničky nevhodné. V kyselých půdách roste jen Lupinus a Helipterum. Půdy, které snadno kornatějí, se nehodí pro pěstování květin z přímého výsevu. Chceme-li je zde pěstovat, je třeba povrchové vrstvy zlepšit přidáním rašeliny nebo dobře proleželého kompostu. Některé druhy se dobře daří v půdě písčité. Pro většinu letniček jsou nejvhodnější písčitohlinité humózní propustné půdy s dostatečnou zásobou živin. Také kamenitá půda je dobrá, neboť bývá propustná a teplá. Tak např. statice a astry se v kamenité půdě daří velmi dobře. Ovšem zahrádky bývají často i na méně vhodných místech, a přesto je chceme mít krásné. Velmi rozsáhlý sortiment letniček nám umožňuje vybrat si ty druhy, které jsou pro určité stanoviště nejvhodnější a kterým se tam nejlépe daří.

Přímé hnojení čerstvým chlévským hnojem většina druhů nesnáší. Rostliny pak rostou příliš bujně, málo kvetou a jsou často mnohem choulostivější, takže je snáze napadají různé choroby. Letničky většinou nehnojíme ani kompostem, nýbrž je pěstujeme po pohnojené plodině. Pěstují-li se však květiny po sobě více let, musíme pozemek pohnojit dostatečnou dávkou, nejlépe kombinovaných hnojiv. Nejčastěji používáme na 1 m² 40 – 60 g citramfosky před výsevem nebo před výsadbou a 10 g při první okopávce nebo po vyjednocení. Květiny můžeme také přihnojit při zálivce, a to 1 g na 1 l vody. Některé druhy se nemohou pěstovat více let po sobě. Chceme-li proto dosáhnout pěkných rostlin, musíme pozemek střídat. Některé zahrádky jsou také zamořeny různými chorobami tak, že např. astry nebo Godetia v nich vůbec není možné pěstovat.

Pozemek musíme zrýt nebo zorat již na podzim a přes zimu ho necháme v hrubé brázdě promrznout. Brzy na jaře, jakmile půda oschne, záhony uhrabeme nebo pole usmykujeme, a to i pro ty druhy, které se vysévají nebo vysazují až později na jaře. Před výsadbou zničíme vzešlé plevele, abychom později měli porosty co nejčistší.