Je nepochopitelné, že se u nás neuplatnily a více nerozšířily kultury hrachoru k řezu pěstované pod sklem. Téměř pod dobu 6 měsíců můžeme řezat nádherné vonné květy v bohaté barevné stupnici s jemnými barevnými odstíny, které se uplatní zvláště v jarních měsících k MDŽ a k mnoha dalším svátkům v tomto odbobí. Zde je třeba veřejnost podchytit a nabídnutím hrachorů ji přesvědčit o kvalitách a přednostech této krásné květiny.
K plynulému zásobení trhu květy od února do konce května, kdy začíná řez venkovních kultur, jsou nutné tři postupné výsevy. Ze srpnového výsevu kvetou rostliny od února, z výsevu koncem září až začátkem října je hlavní sklizeň květů v březnu až dubnu (tento výsev provedeme ve větším měřítku, abychom v jarních měsících měli dostatek květů) a z výsevu v lednu až únoru získáváme květy až do počátku řezu venkovních kultur. Uvedené termíny podle vlastního pozorování, zkušeností a potřeby usměrníme. Budeme přihlížet k vybavení japanů a klimatickým podmínkám. Pěstovat květy hrachorů na leden, kdy je nedostatečné sluneční záření, je nerentabilní. Nedostatek slunečního záření se nedá v tomto měsíci dohnat zvýšenou teplotou ve skleníku, takže opadají všechna poupata.
Semena pro druhý a třetí výsev namáčíme na 24 hodin do vody, neboť si tím na podzim a v zimě zkrátíme vývoj o několik dní. U prvního výsevu v srpnu semena na podzim a v zimě zkrátíme vývoj o několik dní. U prvního výsevu v srpnu semena nepředkličujeme, protože rozdíl několika dní je zanedbatelný. Při větším množství vyséváme osivo naširoko do truhlíků do lehčí hrubé zeminy s přídavkem rašeliny. Semeno zasypeme pískem. Vzešlé rostliny přepichujeme po 4 – 5 do květináčů. Při menším množství vyséváme osivo do 8 cm širokých květináčů, a to do stejné zeminy. Na dno dáme vrstvu písku, květináče naplníme po okraj zeminou, lehce přimáčkneme, semena rozložíme, zakryjeme přesátou písčitou zemí a přitlačíme. Do květináčů dáváme po 5 – 6 předklíčených semenech.
Předpěstování v květináčích je výhodné, protože květináče zabírají celkem málo místa a zůstávají ve skleníku jen 4 – 5 týdnů. Při mírném výsevu na definitivní místo v japanu bychom se připravili o místo, které můžeme využít pro jiné kultury.
Květináče z prvního výsevu umístíme v pařeništi, z dalších výsevů ve skleníku. Tam jsou umístěny tepleji, takže semenáčky dobře a rychle vytvářejí kořenové balíčky a lépe se po vysazení ujímají. Rostliny v květináčích stejnoměrně vzcházejí a dají se lépe ošetřovat než z přímého výsevu. Často se stává, že rostliny z přímého výsevu při zvýšené půdní vlhkosti padají a výsevy se musí stále vylepšovat.
Vzešlé rostliny z prvního výsevu v pařeništi brzo větráme, aby zůstaly krátké a zdravé. Jakmile rostliny dosáhnou výšky 12 – 15 cm, začneme přihnojovat. Přihnojujeme jednou týdně, zpočátku slabší dávkou asi 0,33 g na 1 l vody, a dávky pak postupně zvyšujeme až na 1 g na 1 litr vody.
Hrachory vysazujeme do vytápěných japanů, ale vhodné jsou i nevytápěné. Dostatečně otužilé rostliny dobře snášejí nízké teploty a mohou se podle stavu počasí vysazovat do nevytápěného japanu již od poloviny března, jakmile půda rozmrzla.
Hrachorům nejlépe vyhovuje dobře zpracovaná humózní hlinitopísčitá půda. Jsou to hlubokokořenící rostliny, proto vyžadují hluboké prokypření půdy na dva rýče. Zemina musí mít hrubou a propustnou strukturu, která se dobře provzdušuje a neslévá. Proto při přípravě půdy upustíme od zpracování půdy frézou, neboť vzniká příliš jemná půdní struktura. Půda je pak nedostatečně provzdušněná a mikrobiální život je slabý.
K zlepšení půdy použijeme dobře zetlelý chlévský hnůj, nejméně dva roky starý, půdu povápníme (optimální půdní reakce pH 6,5 – 7,5) a posypeme kostní moučkou. Rostliny vysazujeme do dvouřádků, vzdálených od sebe 20 – 30 cm; mezi nimi necháme prázdný řádek široký 80 cm jako cestu a manipulační prostor. V řádcích vysazujeme rostliny na 25 – 30 cm. Při zachování těchto vzdáleností je záruka, že se rostliny budou dobře vyvíjet, že mají dostatečný přístup světla a že budou zdravější. Rostliny vysazujeme tak hluboko, jak hluboko rostliny v květináči. Hlubší vysazení, které má zároveň rostliny držet, aby nepolehly, se nedoporučuje. Krčky hrachorů pak totiž trpí nadbytečnou vlhkostí. Lépe je rostliny mírně nahrnout, neboť voda v těchto místech rychle vysychá. Nakopčené rostliny také lépe odnožují.
Hrachory potřebují podpěru, aby mohly šplhat. V japanech se napínají nahoře a dole dráty, které spojují na vzdálenost 15 cm motouzy. Jednodušší je použít drátěné pletivo nebo silonové sítě, které se napínají po celé délce řad a skýtají lepší oporu rostlinám. Rostlinám vedeným na motouzech napomáháme podle potřeby vyvázáním.
Teplota ve skleníku se udržuje stále 12 °C a dbáme, aby nevznikaly velké tepelné rozdíly, při kterých opadávají poupata. Zvýšená teplota později na jaře, vzniká slunečním svitem, se vyrovnává větším větráním.
Dobrou náhradu živin nemáme u hrachorů podceňovat. Kromě běžného hnojení jako u luskovin dáváme také dusík. Organické hnojení střídáme s minerálním. Podle růstu a počasí rostliny přihnojujeme pravidelně každých 10 – 14 dní silně zředěným zkvašeným slepičím trusem, ke kterému přidáme 150 g superfosfátu na 100 litrů vody. Toto hnojení střídáme se silnějším roztokem Hortusu. Roztokem hnojíme opatrně při zemi a spodní části rostlin pak překropíme vodou. Rostliny důkladně zaléváme, aby zálivka vydržela delší dobu. Listy při zálivce musí zůstat suché.
Hrachor, stejně jako některé jiné rostliny, nelze několikrát po sobě vysazovat na stejnou plochu, neboť pak prudce klesá výtěžek řezaných květů. Doporučuje se proto stanoviště každý rok měnit. V malých podnicích, kde pěstují třeba jen jednu řadu na kraji japanu, musí každoročně vyměňovat půdu.
V době květenství je nutné všechny nakvetlé květy ořezávat, jinak začnou nasazovat semena a to oddaluje další kvetení. Květy řežeme v ranních hodinách. Třídí se podle délky stopky a počtu květů na stonku, po deseti kusech do svazků.
Nejvíce jsou žádány hrachory v barvách růžové, červené a lososové. Modré a bílé barvy jsou žádány méně. Odrůdy s květy lososových a oranžových odstínech se vyznačují poněkud slabším vzrůstem, modré a fialové odstíny jsou málo odolné proti vzdušné vhlkosti, bílé mají omezené možnosti odbytu a hodí se jen pro speciální účely. Výběr odrůd je velký a obsahuje velmi širokou stupnici barev.
K přirychlování jsou z odrůd u nás pěstovaných nejvhodnější rané odrůdy ze skupiny Lathyrus odoratus „Praecox“, které mají velké květy po 3 – 4 na kratších, tuhých stopkách. Tyto odrůdy jsou pro venkovskou kulturu nevhodné. Skupina „Průhonický k rychlení“ se vyznačuje velkými květy po 6 – 7 na dlouhých, pevných stopkách. Jsou vhodné k pěstování v našich klimatických podmínkách. Pro pozdnější přirychlování jsou vhodné odrůdy ze skupiny „Cuthbertson“, které mají asi 4 velké květy na stopkách dlouhých až 30 cm. Pro pozdnější přirychlování, ale o několik dní ranější, jsou vhodné skupiny „Zvolánkovy mnohokvěté“, které mají stopky dlouhé asi 40 cm a na stopce mají 5 – 7 květů. Mají-li rostliny obou skupin dát plný počet květů na dlouhých stopkách, potřebují dobré ošetřování a dostatečné hnojení.