Boraginaceae – Brutnákovité (drsnolisté)

n. Vergissmeinnicht, r. nezabudka, a. Forget-me-not, fr. Myosotis

Původ jména se odvozuje z řeckého myos, tj. myš, a otus, tj. ucho, asociací s tvarem poněkud plstnatých listů. Naproti tomu domácí název „pomněnka – nezabúdka“ (odpovídající také všem názvům v jazycích evropských národů) je významově spojeno s modrou barvou – symbolem věrnosti – a prozrazuje citový vztah k jedné z nejrozšířenějších květin u nás. Do našeho mírného pásma se dostala ze severních oblastí a rod obsahuje dnes asi 50 známých druhů jednoletých, dvouletých i vytrvalých. Pronikla téměř do všech rostlinných společenstev; botanické druhy najdeme na polích a rumištích, stejně jako v lesostepích, na písčinách, u potoků, na vlhkých loukách i vysoko v horách. Dostál uvádí v Klíči 9 u nás nejobvyklejších botanických druhů. Z nich nejvýznamnější je Myosotis alpestris SCHMIDT, protože z ní vznikly zahradní formy. Tato pomněnka u nás roste planě v horských polohách v Krkonoších, na hrubém Jeseníku, v Tatrách a na Fatře. Roste na sutích a skalách.

Myosotis alpestris SCHMIDT se pěstuje jako dvouletka. Má listy sbíhavé, porostlé, stejně jako lodyha, krátkými chloupky. Květenství tvoří většinou vijan pětičetných srostloplátečných kvítků. Květy jsou průměrně 6 – 9 mm velké, převážně modré, různých odstínů. Rostliny kvetou druhým rokem, podle počasí od konce dubna do konce května. Jsou samosprašné.

Tento druh má mnoho odrůd, lišících se podle použití hlavně výškově:

a) formy vyšší (až 35 cm vysoké), hodící se pro řez,
b) formy nízké, kompaktní nebo polštářovité (výška maximálně 20 cm) pro výsadbu rabat, hrobů a do květináčů nebo misek.

Z jiných barev, než jsou obvyklé modré odstíny, byly prošlechtěny ve skupině „Victoria“ odrůdy ’Rosea’ – růžová (shodná stavbou i tvarem kvítků s ostatními modrými odrůdami), ’Alba’ – bílá, s vrcholíkovým uspořádáním šestičetných kvítků a nízkým, kompaktním vzrůstem. Vyšší je karmínově růžová odrůda ’Karminskönig’. U nás jsou v současné době zařazeny v seznamu povolených odrůd odrůdy: ’Indigo’ – modrá, ’Modrý koš’ – temně modrá, ’Safír’ – modrá, ’Nana compacta Indigo’ – nízká modrá.

Myosotis azorica H. O. WATS. pochází z Azor, kde je vytrvalá. V našem podnebí jako trvalka vymrzá, a proto se pěstuje jako letnička. Seje se časně zjara a kvete v druhé polovině léta, v době pro pomněnky méně obvyklé. Má nízký polštářovitý vzrůst. Květy jsou uspořádány v hustých hroznech. Jsou tmavě modré se žlutým jícnem. Existuje také forma blankytně modrá a bílá (var. coelestina hort. a var. alba hort.). Sadovnicky je velmi cenná a zasloužila by si většího rozšíření.

Myosotis hybrida hort. vznikla prošlechtěním několika botanických druhů. Odrůdy nejsou odolné proti zimě a pěstují se pouze v květináčích.

Myosotis sylvatica HOFFM. (uváděná někdy jako forma Myosotis alpestris) se používá pro raný řez. Má vzpřímený vzrůst. Přirychluje se ve skleníku nebo v pařeništi.

Semeno se vysévá v červnu do studeného pařeniště. Výsev musí být co nejřidší na jemně upravený povrch půdy. Semeno vzchází za 14 dní. Zasypává se jen velmi jemně, většinou až se objeví klíčky, nebo vůbec ne. Do doby, než semeno počne klíčit, se výsev přistiňuje. Byl.li výsev hodně řídký, nemusí se rostliny přepichovat a přesázejí se koncem srpna přímo na záhon (spon 20 x 20 cm), kde přezimují. Na určené stanoviště se přesadí na jaře. Mohou se přesazovat i v květu. V této době se také vysazují do květináčů a misek.
Jestliže vzešlou sadbu přepícháme (jednotlivě nebo několik rostlinek najednou – hnízdově), získáme silné sazenice, které můžeme v srpnu vysadit na trvalé stanoviště. Při parkových výsadbách se používá vzdálenost 25 x 25 cm nebo meziřádková vzdálenost 30 cm, mezi jednotlivými rostlinami v řádku 20 cm.

Myosotis alpestris vyžaduje půdu humózní, dostatečně vlhkou, bohatou vápnem. Rostliny snášejí i polostín, na slunných stanovištích se však lépe vyvinou. Přestože celkem dobře snášejí zimu, nemají-li při holomrazech přikrývku, vymrzají. Listí nebo chvojí, které použijeme k zakrytí, je však nutno časně zjara odstranit.

Myosotis hybrida se vysévá rovněž v červnu. Semeno vzchází o 2 týdny déle než u předchozího druhu. Nahrnkované rostliny se umisťují ve studeném skleníku, kde přezimují. Při silných mrazech však bývají velké ztráty.

Myosotis sylvatica se vysévá o 14 dní dříve (od konce května do poloviny června). Také tato odrůda se na podzim hrnkuje a přezimuje ve studeném skleníku. Koncem ledna zvýšíme ve skleníku poněkud teplotu, a tím květinu přirychlíme k řezu. Květináče mají stát na zemi, aby se kořenový systém vyvíjel v chladnu. Nezbytné je časté větrání, jakmile to počasí dovolí, jinak se květy špatně vybarvují.

Myosotis je oblíbená jarní kobercovka. Drobné, bohaté kvítky splývají a porost působí plošně. Velké plochy modré barvy nejsou však v zeleni výrazné, a proto vysazujeme mezi pomněnky tulipány, jejichž živým barvám tvoří pak pomněnková modř vhodnou odrazovou plochu, nebo volíme členitější (u klasických výsadeb ornamentálnější) kompozice. Modré pomněnky kombinujeme s pomněnkami jiných barev (z nich se pro kobercové výsadby zaslouží pozornost zvláště Myosotis alpestris ’Victoria alba’) s maceškami a sedmikráskami. Vhodné je použití k vysázení truhlíků, mís a květináčů. Vysoké odrůdy se přirychlují k řezu.

Drobounké trojhranné semeno je téměř černé, lesklé. V 1 g je 2000 – 3000 semen. Vzchází asi za 14 dní; klíčivost si podržuje 3 – 4 roky.