Brassicaceae – Brukvovité (Cruciferae – Křížaté)

N. Sommerlevkoje, r. levkoj letnij, a. Ten-week-Stock, fr. Giroflée quarantaine

Květina byla pojmenována podle slavného lékaře botanika Matthioliho, který žil v 16. století a velmi se zasloužilo o její rozšíření. Roste dosud planě a na kamenitém pobřeží Středozemního moře. Asi 30 druhů, také polokeřů, roste ve východní Evropě, v Malé Asii a také v jižní Africe.

Matthiola bicornis (SIBTH. et SMITH) DC. pochází z Řecka. Bohatě rozvětvené rostliny mají řídké hrozny jednoduchých růžových kvítků, které se rozvíjejí jen v noci a velmi silně voní. Semeno se vysévá přímo na místo.

Matthiola incana annua (L.) R. BR. pochází ze Středomoří a také byla nalezena na Kanárských ostrovech. V zahradách se pěstuje již od 16. století. Od poloviny 19. století, kdy se stala předmětem zájmů pěstitelů, se její vzhled (hlavně velikost a bohatost květů velmi zlepšil a rozlišily se skupiny podle vzrůstu, ranosti a upotřebení. Dalším šlechtitelským cílem bylo zkrácení vegetační doby a zvýšení počtu plnokvětých rostlin. Pěstováním této květiny na semeno se zabývaly největší semenářské podniky a nabízely pod různými jmény často velmi podobné odrůdy. Např. firma F. A. Haage uvádí v katalogu z r. 1920 285 odrůd. O rozvoj a zlepšení této květiny mají, kromě známých německých firem, zásluhu Vilmorin z Francie, Weibull ze Švédska a Ball z Ameriky. Nejvýznamnější byl objev prof. H. Kapperta, kterému se podařilo vypracovat jednoduchou metodu na rozlišení jednoduchých a plnokvětých rostlin již ve stavu děložních lístků.

Matthiola incana, která má ve své domovině polokeřový charakter, se pěstuje v zahradách jako jednoletá, zřídka dvouletá kultura. Rostliny jsou buď jednovýhonové, nebo rozvětvené, 25 – 70 cm vysoké. Mají protáhlé, jemně plstnaté listy šedozelené barvy. Listy jsou někdy celokrajné, někdy laločnatě vykrajované. Některé odrůdy mají také jasně zelené hladké listy. Květy jsou uspořádány v hustších nebo řidších hroznech, které se postupně prodlužují. Květy jsou 3,5 – 4,5 cm široké, v barvě bílé, lososově růžové, červené, světle fialové, tmavě fialové a purpurově fialové s několika přechodnými odstíny. Rostliny jsou buď plnokvěté, nebo jednoduše kvetoucí a vždy pronikavě voní.

Plnokvětost je u Matthiola způsobena přeměnou blizny i prašníků v korunní lístky, takže plnokvěté rostliny nevytvářejí semeno. Je proto samozřejmé, že z každého osiva plnokvětých odrůd vyroste vždy určitý počet jednoduše kvetoucích rostlin. U dobrých odrůd bývá 60 – 80 % plnokvětých rostlin. Plnokvětost je založena geneticky. Uvádí se, že plnokvěté rostliny jsou životaschopnější, a proto vzcházejí rychleji a rychleji rostou. Pozdě vzešlé semenáčky by proto měly kvést jednoduše. Tato teorie se však v praxi plně neosvědčila.
Zaručené výsledky dávají tzv. „Stoprocentně plné“ odrůdy, v našem ceníku označované jako odrůdy „Se znakem“, vyšlechtěné na základě objevu prof. Kapperta, kterému se podařilo spojit recesívní faktor pro plnokvětost s jiným recesívním faktorem pro tvorbu chlorofylu. Listy semenáčků plnokvětých rostlin jsou žlutozelené, jednoduché rostliny jsou tmavozelené. Při přepichování proto oddělíme tmavé od světlých a vysazujeme jen ty, které potřebujeme: pro množení semen jednoduché, tj. tmavozelené, a pro výsadbu na záhony a k řezu plnokvěté, tj. světle zelené. Někdy se rozdíly v barvě lístků za teplých a slunečných dnů ztrácejí. Stačí však udržovat u výsevu chladnější prostředí (6 – 8 °C) a nechat je déle přikryty – aby byly osvětleny jen 8 – 10 hodin – a rozdíly v barvě lístků jsou opět velmi dobře znatelné. Z osiva těchto odrůd vzejde 40 – 60 % sazenic plnokvětých rostlin. Zahraniční ceníky nabízejí osivo těchto odrůd ve skupinách – jednovýhonové, vysoké rozvětvené a nízké.
Dřívější rozdělení Matthiola podle doby květu nebo výšky a velikosti květenství ztratilo již význam, protože přesné hranice byly dlouholetým šlechtěním setřeny. Německá ústřední odrůdová zkušebna doporučuje rozdělit je na dvě základní skupiny podle růstu – jednovýhonové a rozvětvené.

Jednovýhonové, určené především k řezu, dělí na tři skupiny:

1. „Quedlinburské stoprocentně plné“ – volné a dlouhé hrozny,
2. „Severské obří“ („Nordische Riesen“) – středně dlouhé husté hrozny,
3. „Mamuth Excelsior“ – pozdní, vhodné k pěstování venku.

Rozvětvené dělí na dvě skupiny:

1. „Quedlinburské stoprocentně plné“ – nízké (15 – 22 cm), vysoké rané (45 cm) a vysoké pozdní (50 cm).
2. „Drážďanské romontující“ – 35 – 40 cm vysoké, rozvětvené, postranní výhony kvetou zároveň s hlavním výhonem.

U nás jsou nyní (v r. 1964) v prodeji jednovýhonové rostliny vhodné k rychlení ze skupiny „Mamuth Excelsior“ ’Svítání’ – jabloňově růžová, ’Jitka’ – citrónově žlutá, ’Sněhurka’ – bílá, ’Vlasta’ – sytě růžová, ’Ball’s Apricot’ – lososově růžová, ’Hela’ – světle fialová, ’Terezín’ – svítivě červená. Tuto skupinu charakterizují zvláště dlouhé, velmi husté hrozny květů.
Pro výsadbu na záhony a do květináčů jsou vhodné odrůdy ’Nízké se znakem’ – bílá, chamois, karmínová a růžová; rostliny jsou 30 cm vysoké s postranními výhony, které kvetou zároveň s hlavním výhonem. Rovněž je vhodná odrůda ’Hyacintokvětá Brilliant’ – žlutá a růžová, rostliny jsou jednovýhonové, 35 – 45 cm vysoké.
Pro výsadbu na záhony a k řezu můžeme použít odrůdy se znakem: ’Polovysoká’ – bílá, chamois, růžová, karmínová, purpurově fialová a fialová (rostliny jsou 45 – 50 cm vysoké, řidší, dobře rozvětvené), ’Sfinx’ – lososově růžová a tmavě purpurová (rostliny jsou 45 – 50 cm vysoké, hustě rozvětvené), ’Z Nizzy’ – bílá, růžová, ’Exa karmínová’ (rostliny jsou 45 cm vysoké, kompaktního vzrůstu, hlavní výhon kvete dříve než postranní). K stejnému účelu jsou určeny odrůdy bez znaku ze skupiny „Z Nizzy“. Jednotlivé odrůdy nemají stejný vzrůst, a proto mají být postupně nahrazeny odrůdami se znakem. Zatím jsou v prodeji ’Desdemona’ – žlutá, ’Jeanne d’Arc’ – růžová, ’Casino’ – světle fialová, ’Moulin Rouge’ – červená.

Matthiola incana var. autumnalis a var. hibernica sice ještě nabízejí některé zahraniční firmy, ale není tak žádaná pro svou dlouhou vegetační dobu (až 10 měsíců od výsevu do kvetení), a tím i poměrně vysoké náklady na pěstování.

Rostliny se nejlépe daří v písčitohlinité půdě bohaté živinami ve slunné poloze. Na podzim můžeme pozemek pohnojit chlévským hnojem. Předpěstování sazenic je poměrně náročné, protože semenáčky jsou náchylné na houbové choroby. Semeno vyséváme do propařené země do truhlíčků v únoru až v březnu a zasypáváme je čistým říčním pískem. Semeno vzchází za 7 dní. Vzešlé rostliny zaléváme jen opatrně a podle počasí dobře větráme. Přepichujeme je do květináčků nebo rašelinových balíčků. Pozdní jarní mrazíky rostliny nepoškodí, a proto můžeme otužené sazenice vysazovat již od poloviny dubna. Vysazujeme je na vzdálenost 15 – 25 cm, podle velikosti rostlin a odrůdy. Začínají kvést v polovině června a kvetou podle počasí 6 – 8 týdnů.
Pěstování nízkých odrůd v květináčích není u nás zatím obvyklé, ale mohlo by se rozšířit, máme-li k dispozici nízké plnokvěté odrůdy se znakem. Semenáčky z prosincových nebo lednových výsevů přepichujeme buď po jednom do 8 cm květináčů, nebo po 3 do 10 – 11 cm květináčů. Používáme výživnou lehčí zeminu. Necháme je zakořenit v chladu a pak je přeneseme do teplejšího a vzdušného skleníku. Kvetou od května.

Matthiola bývá vysázena spíše na domácích zahrádkách než ve veřejných parcích. Pro výsadbu na záhony se hodí jak nízké, tak i polovysoké odrůdy se znakem. Je ovšem třeba si promyslet plán výsadby a zajistit materiál na náhradní výsadbu. Jako řezané květy jsou fialy velmi hledané počátkem léta, kdy je většina dvouletých i vytrvalých květin odkvetlá a letničky, kromě hrachorů, naopak ještě nekvetou. Levných řezaných květů je nedostatek a přitom na konec školního roku je jich třeba poměrně mnoho. Jsou také vděčným vazačským materiálem. Zvláště některé remontující odrůdy při ořezávání kvetoucích výhonů stále znovu obrážejí a kvetou až do pozdního podzimu.

Semeno je okrouhlé, ploché, 3 mm velké, žluté nebo zelené, podle odrůdy, s bílým blanitým lemem. V 1 g je asi 600 semen, z kterých může být 200 – 300 plnokvětých rostlin. Klíčivost si udrží 2 – 3 roky.