Viciaceae – Vikvovité (syn. Papilionaceae – Motýlokvěté)

n. Edelwicke, Duftwicke, r. dušistij gorošek, a. Sweet-Pea, fr. Pois de senteur

Pojmenování bylo převzato ze staré řečtiny, kde označovalo podobnou motýlokvětou rostlinu. Asi 30 jednoletých i vytrvalých druhů je domovem ve Středomoří, v mírném pásmu severní polokoule a v Jižní Americe.

Lathyrus odoratis L. roste planě na Sicílii a v jižní Itálii. Jednoleté popínavé rostliny dorůstají výšky 130 – 200 cm. Pěstují se již od počátku 18. století. Původní odrůdy měly na stopce 2 – 3 květy, dnešní odrůdy mají na dlouhé pevné stopce 4 – 8 velkých příjemně vonících květů. Hrachory se pěstují – kromě žluté barvy – ve všech barevných odstínech a zvláště v poválečných letech bylo vyšlechtěno mnoho nových odrůd. Podle způsobu pěstování se dělí do tří skupin:

1. K rychlení – nejranější krátkodenní odrůdy ze skupiny ’’Praecox’’ a novější ’’Zvolánkovy mnohokvěté k rychlení’’.
2. Pro venek – dlouhodenní, skupina ’’Spencer’’ a velkokvěté ’’Cuthbertson’’, které jsou mohutnější a mají delší pevné stopky s nejméně 4 květy.
3. Nízké odrůdy – 20 – 30 cm vysoké, oblíbené v Anglii a v Americe, pěstované v truhlíčcích za okny. Květy jsou menší, k řezu nejsou vhodné.

U nás je sortiment hrachorů poměrně rozsáhlý. Ze skupiny ’’Spencer’’ se pěstují: ’Bílý’, ’Smetanový’, ’Ohnivě červený’, ’Karmínový’, ’Světle fialový’, ’Rubicund’ – karmínově šarlatový, ’Charlota’ – sytě růžový, ’Flagship’ – tmavě fialový. Ze skupiny ’’Cuthbertson’’: ’Jimmy’ – šarlatový, ’Jessie’ – tmavě lilákovitý, ’Evelin’ – tmavě růžový. Ze skupiny ’’Praecox’’: ’Cascade’ – bílý, ’Ballův růžový’, ’Ballův tmavě karmínový’, ’Signál’ – šarlatový, ’Nejranější ze všech’ – lila. Ze skupiny ’’Zvolánkovy’’: ’Flag Blue’ – světle modrý, ’Lilac’ – světle lilákovitý. V roce 1963 byla uznána nová československá skupina hrachoru, určených hlavně pro rychlení. Nové odrůdy se vyznačují rychlým vitálním růstem a velkými květy na velmi dlouhých stopkách; na jedné stopce je 6 – 8 květů, které vykvétají postupně. Skupina je pojmenována ’’Průhonický k rychlení’’, odrůdy jsou v barvě modré, světle modré, světle fialové, fialové a karmínové.
Rostlina vyžaduje středně těžké, výživné, propustné půdy v teplé, slunné poloze. Semeno vyséváme brzy na jaře, koncem března až počátkem dubna přímo na místo. Rostliny potřebují k svému růstu oporu. Vysévá se k plotům, besídkám, k zábradlí, do truhlíčků na balkóny i do oken. Nejlépe se rostliny pnou na drátěném pletivu. Velmi pěkně působí 150 – 200 cm vysoké sloupy zhotovené z drátěného pletiva a kolem zasázený Lathyrus. Musíme ovšem počítat s náhradními rostlinami, které by zaplnily tento prostor po odkvětu hrachoru a odstranění pletiva.
Není-li dostatek pletiva, napínáme nad řádky drát. První vedeme 20 cm nad zemí, další 3 – 4 stačí vést po 30 cm nad sebou. Když rostliny dosáhnou výšky asi 15 cm, přihrneme je z obou stran zemí a rostliny se dále pnou samy. Jako oporu stačí napíchat do záhonů chvojí. Rostliny pěstované bez opory velmi vyhnívají.
Vzdálenost výsadby volíme podle toho, jakou oporu používáme. Řady pletiva dáváme 120 – 180 cm od sebe, semeno vyséváme z obou stran na 10 – 15 cm od sebe. Vzejde během10 – 14 dnů. Při výsevu počátkem dubna začínají rostliny kvést v polovině června a kvetou asi 2 měsíce. Postupným výsevem můžeme dosáhnout, že nám kvetou po celé léto. Doba trvání kvetení je také velmi závislá na počasí a výživě rostliny. Během vegetace rostliny přihnojujeme (hlavně pěstované v truhlíčcích nebo v květináčcích) a v době velkého sucha důkladně zaléváme. Zaléváme v ranních nebo večerních hodinách tak, aby voda nepřišla na rostliny. Postřik vodou poškozuje květy. Čím více květy řežeme, tím více a déle kvetou. Odkvetlé květy musíme ihned odstraňovat. Jakmile začne na rostlině dozrávat semeno, přestane kvést.
Aby se urychlilo kvetení, je vhodné předpěstovat mladé sazenice v květináčcích (7 cm) nebo v rašelinových balíčcích. Semeno vyséváme v množárně do čistého říčního písku, kde během týdne vzejde; semenáčky se musí ihned přesázet. U mladých rostlinek zaštipujeme kořínek a dáváme pozor, abychom je nepomačkali. Předpěstované sazenice včas otužíme a v polovině dubna je vysazujeme na stanoviště. Vysazujeme je tehdy, když jsou asi 10 – 12 cm dlouhé a ne příliš hlouběji, než rostly rostliny v květináčcích. Raději je později přihrneme. Při výsevu počátkem března jsou rostliny od poloviny června v plném květu, tj. v době,kdy je velká potřeba řezaných květů, ale kromě fial téměř nic nekvete. Květy řežeme, když je polovina kvítků na stopce rozkvetlá. Ve vodě vydrží svěží 4 – 6 dnů. Na rostlině vykvétá 70 – 130 květů, takže máme stále dostatek nádherných květů na výměnu.
V některých státech se používá Lathyrus ve velkém množství k rychlení ve skleníku.

Semeno je kulaté, matné, podle odrůdy různě zbarvené, nejčastěji hnědé. V 1 g je 12 – 15 semen, která si udrží klíčivost 3 – 4 roky.