Asteraceae – Hvězdnicovité (syn. Compositae – Složnokvěté)

n. Aster, r. astry, a. Aster, fr. Reine Marguerite

Název byl vytvořen ze dvou řeckých slov kallos, tj. krásný, a stephos, tj. věnec. Jediný druh tohoto rodu roste planě v Číně, odkud přivezli semena misionáři v r. 1728 do Francie. Nejstarší pojmenování je z r. 1732 – Aster chenopodii folio, annuus. V roce 1753 jí dává Linné jméno Aster chinensis. Protože se však velmi liší vzrůstem i tvarem květu od ostatních druhů rodu Aster, byla později přejmenována na Callistemma a v r. 1833 na Callistephus chinensis NEES. Toto jméno bylo uznáno mezinárodní nemenklatorickou komisí za konečné.

První rostliny měly jednoduché úbory bílé barvy, řídký vzrůst a byly vysoké asi 60 cm. Po několika letech vyštěpily k údivu všech tehdejších pěstitelů červené a fialové odstíny. V roce 1750 se objevily první plnokvěté rostliny a v r. 1807 jsou již první zmínky o trubičkokvětých odrůdách (Aster chinensis fistulosus). V těchto letech se také objevují nové odstíny, jako růžová, lila, modrá a purpurová. Do té doby měly všechny rostliny podobný řídký růst jako původní plané rostliny. V roce 1834 byly do Francie dovezeny z Německa nízké, hustě rozvětvené, 20 – 30 cm vysoké odrůdy. V druhé polovině 19. století se začaly objevovat různé tvary květů. Nejprve to byly pivoňkovité, po nich ’Komety’ a ’Pštrosí pera’, a v r. 1891 jehlicovité typy. Květy byly neustále větší a barevná stupnice bohatší. Chyběla jen intenzívně žlutá barva, která byla cílem šlechtitelů všech zemí. Obliba květiny a její pěstování stoupaly, postupně se však objevoval problém chorob. Rostliny pěstované po léta na stejném pozemku totiž napadá houbovitá choroba Fusarium, která způsobuje náhlé vadnutí a odumírání rostlin před květem nebo v plném květu. Proto se práce šlechtitelů zaměřila na zlepšení vnitřních vlastností rostliny, tj. odolnosti proti chorobám a nepříznivému počasí, a na zlepšení trvanlivosti květu.
Dlouholetým pěstováním vznikly nejrůznější odrůdy, lišící se výškou, hustotou rozvětvení, tvarem a velikostí květenství, tvarem a uspořádáním korunních plátků jednotlivých kvítků v úboru. Snad žádná jiná letnička nedosáhla tak velkého počtu odrůd. Odrůdové zkušebny v Německé demokratické republice i v Německé spolkové republice se zabývaly v minulém desítiletí rozsáhlými srovnávacími zkouškami a roztříděním odrůd do skupin podle tvaru květu. Ve zkouškách bylo 400 – 500 odrůd asi 1000 proveniencí. Prof. R. Maatsch na vysoké škole v Hannoveru (NSR) vypracoval systém na roztřídění všech složnokvětých rostlin podle typu jazykovitých nebo trubkovitých květů v úboru. Podle tohoto systému roztřídil také druh Callistephus chinensis. Ústřední odrůdová zkušebna v Nossen (NDR) zjednodušila tento systém v přehledné schéma, které zde uvádíme, protože se podle něho dají rozdělit i odrůdy československého sortimentu. Tvar úboru je dán tvarem korunních plátků a rozděluje se na 9 typů. Protože termíny pro jednotlivé typy nejsou v češtině všechny obvyklé a doslovný překlad němčiny by působil někde těžkopádně, uvádíme jejich znění podle originálu. Zároveň jsou připojeny latinské termíny podle práce prof. Maatsche.

A. Jednoduše kvetoucí:

Einfacher Typ – Simplices – mají úzké, dlouhé, různě zbarvené jazykovité plátky kolem žlutého terče.

B. Plnokvěté:

1. Kissentyp – Transientes – ’’poduškovitý typ’’ – jejich střední, trubičkovité, zvětšené kvítky přecházejí v okrajové jazykovité, které jsou přibližně stejně dlouhé. Příklad: ’Prinzess’, ’Bukett’, ’Liliput’.

2. Krallentyp – Inflexi – ’’drápovitý typ’’ – jejich svinuté jazykovité korunní plátky jsou obloukovitě zahnuty do středu, střední jsou kratší. Příklad: některé odrůdy skupiny ’’Mistrovských aster’’, u nás jehlicovité odrůdy ’Taťána’, ’Olga’, ’Turandot’.

3. Strahlentyp – Radiati – ’’paprskovitý typ’’ – jejich jazykovité plátky jsou úzce jehlicovitě svinuté, jdou rovněž do stran, střední jsou kratší a zahnuté do středu. Při odkvětu se poněkud rozvinují. Příkladem jsou jehlicovité astry skupiny ’’Unikum’’, u nás jehlicovité ’Edelstein’ – bílá, ’Karmínová’, ’Tmavě růžová’, ’Octavia’ – žlutá.

4. Riementyp – Recurvi – ’’řemínkovitý typ’’ – jejich dlouhé, úzké korunní plátky jsou zvlněné a různě se překrývají. Příkladem jsou skupiny ’’Pštrosí pero’’ a ’’Královna trhu’’.

5. Dachziegeltyp – Imbricati – ’’střechovitý typ’’ – jejich ploché korunní plátky jsou nazad ohnuté a navzájem se překrývají jako tašky na střeše. Příkladem jsou odrůdy skupiny ’’Viktoria’’, u nás nízká odrůda chryzantémokvětá ’Sázava’.

6. Löffeltyp – Subconvexum – ’’miskovitý typ’’ – jejich jazykovité korunní plátky jsou člunkovitě prohnuté, lehce klenuté. Příkladem je většina nízkých chryzantémokvětých odrůd.

7. Balltyp – Sphaericum – ’’kulovitý typ’’ – její husté jazykovité plátky se klenou obloukovitě nad středem. Příklad: pivoňkovité odrůdy, u nás ’Gloria’ nebo ’Americká kráska’ – světle modrá.

8. Ballettyp – Laxiflorum – ’’Balet-typ’’ – jejich střední ploché korunní plátky se klenou nad středem, okrajové odstávají. Příkladem je ’Srdce Francie’, ’Bílá koule’ a skupina amerických keřových aster.

Odrůdy československého sortimentu jsou rozděleny v ceníku podle výšky do tří skupin. Vysoké odrůdy, tj. odrůdy vyšší než 50 cm, zahrnují skupiny úzkého vzpřímeného nebo rozloženého vzrůstu a různých typů květů. Listy jsou kopistové, chobotnatě zubaté, různě velké. Stopky jsou pevné, zelené, řídce olistěné, u tmavě červeně a fialově kvetoucích odrůd hnědočervené.

Skupina ’’Pštrosí pero’’ – odrůdy bílá, růžová, červená, ’Krego’ – modrá. Rostliny široce rozložené až rozseklé. Úbory mají 10 – 12 cm široké, volně stavěné korunní plátky, dlouhé, úzké, zvlněné. Kvetou od konce července do konce srpna.

Skupina ’’Prinzess’’ – odrůdy ’Armida’ – bílá, ’Zlatý svazek’ – žlutá, ’Anne’ – světle růžová, ’Erntedank’ – jasně červená, střed při rozkvětu žlutý, ’Carmen’ – tmavě rudá, ’Roter Edelstein’ – šarlatová, ’Marsha’ – šarlatově karmínová, ’Suzan’ – modrá, ’Evženie’ – tmavě fialová. Mají podobný široce keřovitý vzrůst, jen odrůda ’Erntedank’ je úzká, vzpřímená. Úbory jsou 8 – 11 cm široké, zploštělé, terč trubičkovitý, okraje jazykokvěté, u odrůdy ’Marsha’ a ’Erntedank’ jsou střední kvítky bělavě ukončené. Kvetou od počátku srpna do poloviny září.

Skupina ’’Bukett’’ – odrůdy ’Bílá’, ’Růžová’ a ’Šarlatově červená’. Rostliny jsou úzké vzpřímené, 60 – 70 cm vysoké, úbory jsou 8 – 10 cm široké, střední trubičkovité, okrajové jazykovité. Na rostlině vykvétá 20 – 30 úborů. Kvetou od počátku do konce srpna.

Skupina „Jehlicovité“ zahrnuje odrůdy dvou typů. „Paprskovité“ květy mají ’Edelstein’ – bílá, ’Octavia’ – žlutá, ’Tmavě růžová’. ’Karmínově červená’, ’Saxafeuer’ – ohnivě červená. „Drápovité“ květy mají odrůdy ’Olga’ – světle modrá, ’Taťána’ – bledě fialová, ’Turandot’ – světle růžová, ’Edita’ – smetanová. Na rostlině je 20 – 25 úborů, 10 až 12 cm širokých. Začínají kvést v polovině srpna a kvetou do poloviny až konce září.

Skupina „Aster k řezu“ spojuje odrůdy podobné vzrůstem s úbory kulovitými nebo typu „balet“. Jsou to ’Americká kráska’ v barvě bílé, stříbřitě růžové a modré, ’Los Angeles’ bělavě růžová (tato odrůda má korunní plátky svinuté), ’Purpurově fialová’ – s květy až 13 cm širokými na dlouhých, pevných, nerozvětvených stopkách, ’Růžové poupátko’ – růžově červená, ’Bílá koule’ – bílá, ’Roxana’ – žlutá, ’Gloria’ – tmavě rudá s kovovým leskem, ’Srdce Francie’ – tmavě rudá, ’Scarlet O’Hara’ – jasně šarlatová, ’Adéla’ – lososově růžová, s velmi hustými úbory 10 cm širokými na silných pevných stopkách. Jednotlivé odrůdy kvetou od poloviny srpna do konce září.

Skupina „Jednoduché Margaret“ – odrůdy jsou v barvě bílé, růžové, karmínové, tmavě červené a tmavě fialové. Úbory jsou 9 – 10 cm široké, na rostlině je 25 – 45 úborů.

Mezi polovysoké odrůdy počítáme skupinu „Královna trhu“ v barvách bílé, růžové, červené, tmavě fialové a ’Early Bird’ – karmesinová. Rostliny jsou řídce rozvětvené, 45 cm vysoké, úbory volně stavěné, 10 cm široké. Kvetou od poloviny července do poloviny srpna.
Dále je sem zařazena odrůda ’Slavia’, 33 cm vysoká, která má často jen 2 úbory 12 cm široké, purpurově fialové. Patří sem i keřovitě rozvětvená odrůda ’Rubín’ – vysoká 45 cm, šarlatově červená, s menšími úbory, ’Karmínový král’ – široce rozložená, s jasně červenými úbory. Tyto odrůdy kvetou od počátku srpna.
Nízké odrůdy jsou 25 – 30 cm vysoké. Jsou vesměs bohatě rozvětvené, kompaktní a mají jemnější olistění než vysoké odrůdy. Řadí se sem odrůdy skupiny „Chryzantémokvěté“ v barvách bílé, světle modré, tmavě fialové, purpurově fialové, dále ’Sázava’ – zářivě růžová, ’Ohře’ – karmínová, ’Jizera’ – karmesinová. Mají kompaktní vzrůst a úbory s člunkovitými korunními plátky jsou 8 cm široké. Odrůda ’Šárka’ má polokulovitý vzrůst a tmavě rudé úbory s trubičkovitým středem. Je pozdnější než ostatní odrůdy, které kvetou od počátku do konce srpna.

Skupina „Průhonický trpaslík“ má stejnoměrný kompaktní kulovitý vzrůst a rostliny jsou 25 cm vysoké, plné nebo poloplné úbory jednotného typu jsou až 4 cm široké, v barvě bílé, růžové, šarlatové, karmínové a modré. Kvetou od počátku srpna.

Novinkou jsou nízké „Komety“, ’Jarmila’ – šarlatová, ’Alena’ – modrofialová, 25 cm vysoké, mají úbory typu „Pštrosí pero“, horizontálně postavené. Kvetou od konce července. Odrůda ’Granát’ je 25 cm vysoká, s šarlatově karmínovými úbory, kvete až od poloviny srpna, z pozdějších výsevů ještě později; dá se použít pro výsadbu do květináčů.
Rostlinám nejlépe vyhovuje výživná hlinitopísčitá půda na slunném místě. Nesnášejí hnojení čerstvou chlévskou mrvou ani výsadbu na pozemcích po lilkovitých rostlinách, např. rajčatech. Na takových pozemcích jsou dosti napadány fuzariovým vadnutím. Tato choroba se udržuje v půdě, a proto by bylo ideální, kdyby se pozemky mohly střídat a výsadba se mohla vracet na tentýž pozemek až po 5 letech. Sazenice vysazujeme do dobře připravené země. Používáme osivo rezistentních odrůd, i když nesmíme zapomínat, že rezistence, tj. odolnost, neznamená imunitu (tj. vzdornost).
Semeno vyséváme v březnu do pařeniště, do země, pokud možno propařené. Vyklíčí za 7 – 10 dnů. Přepichování není nutné při řídkém výsevu, a je-li možno po výsadbě dostatečně a pravidelně zalévat. Sazenice hodně větráme a včas otužujeme. Protože slabší mrazíky rostliny nepoškodí, můžeme je vysazovat již po 10. květnu. Výhodou časné výsadby je i to, že za teplých a často suchých dnů na počátku června jsou rostliny již zakořenělé. Vysazujeme na vzdálenost 25 – 40 cm, podle odrůdy a účelu výsadby. Pro řez květů se někdy doporučuje hustší výsadba a vyštipování postranních druhotných výhonů. Při sázení a dalším ošetřování dbáme, aby se nepoškodil krček a nevznikla zde infekce půdními mikroorganismy. Po prudkých deštích co nejdříve rozrušíme půdní škraloup. Rostliny začínají kvést podle odrůdy od poloviny července, až od poloviny srpna kvetou 6 – 8 týdnů.
V nejnovější době se uvádí, že tyto květiny jsou typické dlouhodenní rostliny, které za krátkého dne vytvářejí jen přízemní listovou růžici, a teprve když se denní světlo prodlouží na 14 hodin a teplota překročí 20 °C, vyrůstají stonky a vytvářejí se květy. Z toho vyplývá, že je zbytečné vysévat osivo příliš brzy. Za krátkého dne a příliš vysoké teploty zůstávají stopky krátké. Pozdním odrůdám s dlouhou vegetační dobou vadí v našich klimatických podmínkách chladné, vlhké podzimní počasí.

Callistephus chinensis se používají nejvíce k řezu, méně pro výsadbu na záhony. Jako materiál k řezu do váz i pro vazbu jsou poměrně levné. Úbory mají rozmanitý tvar a širokou barevnou stupnici. Kromě intenzívně žluté nebo oranžové a hořcově modré barvy se vyskytují všechny barvy i odstíny i kombinace s bílou nebo žlutou barvou v jednom úboru. Pokud sledujeme zahraniční sortimenty, vidíme, že se jednak sleduje ranost a jednak velikost úborů nových barevných odstínů na dlouhé pevné stopce. V červenci ještě není nadbytek řezaných květů, ale rané odrůdy jsou slabší a mají zatím jen jeden typ úboru volně stavěný, připomínající typ „Pštrosí pero“. Je to skupina „Frühwunder“. Pro delší transport jsou vhodné typy „Balet“ a „Prinzess“, kde některé odrůdy mění během kvetení své vybarvení a jiné zase tvoří vícebarevné úbory (žlutý nebo bělavý střed postupně přechází ve vybarvený okraj). Pro velké vázy jsou určeny odrůdy ’Bukett’ a ’Liliput’ nebo ’Pompon’ (50 cm vysoké rostliny s mnoha 4 – 5 cm širokými trubičkovitými úbory, které jsou někdy dvoubarevné), jež mají úsporný úzký vzrůst a mohou se proto vysazovat na menší vzdálenost. Pro aranžmá se používají celé rostliny uříznuté těsně nad zemí, protože na jedné rostlině vykvétá mnoho úborů najednou. Do módy přicházejí hlavně v severských státech poloplné odrůdy skupiny „Remo“ a „Rosett“, které jsou 45 cm vysoké a mají 5 cm široké květy. Ve Švédsku a Švýcarsku se nabízejí jednoduše kvetoucí odrůdy skupiny „Madelaine“, 80 cm vysoké, s úbory 9 – 11 cm širokými, které mají dvě řady dlouhých, živě zbarvených jazykovitých plátků kolem žlutého terče.

Nízké odrůdy typu „Waldersee“ (kulovité kompaktní rostliny obsypané drobnými květy) a „Chryzantémokvěté“ (v Německu také skupina „Gerhart Hauptmann“ – růžová, s kulovitými květy – a skupina „Tausendschön“ – nižší než „Chryzantémokvěté“) jsou vhodné nejen pro výsadbu na rabata, ale i pro výsadbu do květináčů a truhlíčků. Rostliny pro truhlíčky pěstujeme normálně na záhonech v dostatečné vzdálenosti, aby se nedotýkaly a vyvíjely stejnoměrně do všech stran. Krátce před květem je vyryjeme a i s balem přesázíme do 11 – 13 cm širokých květináčů. Odrůdy vysázené na rabatech kombinujeme s ranějšími druhy letniček, aby zelená plocha nepůsobila před květem jednotvárně. Zakvétající rostliny je sice možné přesazovat, ale v parných letních dnech se pak takové rostliny musí velmi pečlivě ošetřovat.

Semeno je podlouhlé, kapkovité, zploštělé, krátce ochmýřené. Obvyklá světle hnědá barva se mění u některých tmavě kvetoucích odrůd v hnědočervenou. V 1 g je 450 – 500 semen, která si udrží klíčivost 3 roky.