Malvaceae – Slézovité

n. Prachtmalve, r. altej, a. Hollyhock, fr. Rose trémière

Jméno pochází z řeckého altheis, tj. léčivý, a vystihuje vlastnost známou od starověku – totiž léčivé účinky rostliny. Ve starém Římě a Řecku se předepisovaly listy jako čerstvá zelenina a sušené květy byly známy svým léčivým účinkem. Výtažek ze sušených květů obsahujících anthokyan, se již dříve používal jako domácí a později průmyslová droga k výrobě přírodního barviva. K tomu se pěstovala hlavně Althaea rosea var. nigra hort. s květy černočervenými.

Oblíbenost květiny v hradních zahrádkách středověku si tedy můžeme vysvětlit nejen hledisky estetickými, ale také praktickými.
Druhy rodu Althaea jsou jednoleté nebo dvouleté rostliny s typickou přízemní růžicí plstnatých listů s vysokým silným stvolem nesoucím v horní polovině hrozen krásných květů.
Jednoletá Althaea chinensis CAV. pochází z Číny. Je asi 1 – 1,5 m vysoká. Původní forma měla jednoduché květy šedobílé s výrazným purpurovým žilkováním, var. rubra purpurově červené s žilkováním černočerveným. Dnes existují formy poloplné i plnokvěté, v obvyklých barvách slézu.
Ze Sibiře pochází druh Althaea ficifolia CAV. – fíkolistá. Její listy jsou hluboce sedmilaločně dělené. Kvete plně, žlutě a je dvouletá.
Nejrozšířenější druh je dvouletá Althea rosea CAV. – topolovka čili slézová růže, která pronikla do Evropy přes Balkán z Orientu, pravděpodobně Sýrie. Staré názvy s hojností synonym v evropských jazycích svědčí o domovském právu, které tato květina získala v Evropě. Dnešní početné formy jsou výsledkem dlouhokvětého samovolného křížení i cílevědomého šlechtění. Rostliny jsou až 2 m vysoké. Bujnost vzrůstu je odrůdovou vlastností, závisí ovšem i na obsahu živin a stanovišti. Všechny zelené části, tj. okrouhlé listy, květní stvol i kalichy květů, jsou porostlé hvězdicovitými chloupky, které tvoří jejich plstnatost. Pod pokožkou je vrstva buněk s drúzami šťavelanu, které působí někdy nepříjemně při ruční sklizni semene. Dotykem se chloupky – v tomto stadiu nepružné – lámou a způsobují mírnou palčivost.
Květy jsou jednoduché, poloplné až plné, pravidelné, v průměru 8 – 10 cm velké. Mezi jednoduchými formami všech barev je typická var. nigra hort. s tmavě sametovými, téměř černými jednoduchými květy. Zahradní formy dále dělíme podle plnosti květů na var. semiplena – poloplná – a var. floreplena – plná. U všech tří typů stavby květu je zastoupena barevná škála od bílé a žluté přes všechny pastelové odstíny po tmavě karmínovou a purpurovou. Chybí pouze modrá barva. Méně běžná je var. fimbriata hort. s růžovým třepenitým květem.
V našem sortimentu jsou zastoupeny plnokvěté formy Althaea rosea fl. pl. v bílé, žluté, šarlatové a růžové barvě. Rostlina kvete druhým rokem po výsevu v červenci a počátkem srpna na stanovišti vydrží až 4 léta. Její mohutný vzrůst vyžaduje hlubší půdu na výslunném stanovišti a bohatě zásobenou živinami. K dobrému vývinu potřebuje dostatek vláhy, nesnáší však půdu přemokřenou, kde snadno vyhnívá a vymrzá. Jednoleté druhy se vysévají v březnu až dubnu do poloteplých pařenišť a přepíchaná sadba se pokud možno v květnu vysazuje na stanoviště.
Dvouleté odrůdy se vysévají koncem května až počátkem června do studeného pařeniště. Semeno vyklíčí po 10 – 14 dnech. Rostlinky se přepíchají do pařeniště na vzdálenost 10 x 10 cm a v srpnu se vysazují n záhony do sponu 20 x 30 cm, kde zesílí a přezimují. Na trvalé stanoviště se vysazují na jaře na vzdálenost asi 60 cm. Přepichováním a přesazováním přerušíme tvorbu charakteristického kůlového kořene, což je ve prospěch zmnožení kořenového systému. Při sázení postupujeme opatrně, abychom nepoškodili dužnaté kořínky, které potom snadno zahnívají. Pokud chceme přesadit starší, hůře kořenící rostliny (dvouleté), přesazujeme je s větším balem.
Jiný možný způsob předpěstení je nahrnkovat vzešlou sadbu do 8 – 10 cm květináčů a dobře prokořenělou vysazovat v srpnu přímo na stanoviště. Před vymrznutím při holomrazech můžeme chránit rostliny listovou přikrývkou.
Množení řízkováním narašených výhonů, tj. jedince, o kterých nejsme přesvědčeni, že mohou poskytnout při rozmnožování semenem potomstvo shodných vlastností. Na jaře druhého roku vyženou rostliny květní stvol, na kterém vykvétá v červenci postupně odzdola nahoru hrozen výrazných květů. Jednoduché formy jsou cizosprašné a vyžadují izolační vzdálenost, kdežto rostliny s plnými květy jsou samosprašné, a proto lze pěstovat jednotlivé odrůdy v těsné blízkosti bez nebezpečí cizosprášení.
Uplatnění květiny je poněkud specifické a její použití dodává výsadbě určitý ráz. Její výška a robustní tvar ji předurčují k maskování zdí a do pozadí květinových záhonů nebo naopak k zdůraznění prostoru vysázením do trávníkové plochy před mohutnější dřeviny. Tyto barevné skvrny musí ovšem mít vždy pouze jediný barevný odstín nebo při použití několika odstínů musí barvy harmonicky navazovat. Zcela bezprostředně a přirozeně působí hrozny květů u vesnických domků, dřevěných plotů a vůbec scenérií, kterým nemůžeme a nechceme upřít nic z venkovského charakteru.
Plod je terčovitý, skládá se ze středního sloupku, kolem něhož jsou věncovitě uložena okrouhlá plochá semena světlé šedě pískové barvy, veliká v průměru 6 – 7 mm.

V 1 g je 80 – 90 semen; klíčivost si udrží 3 roky.