Z bohatého sortimentu letniček je mnoho odrůd vhodných k řezu, které se vysazují jak v domácích zahrádkách, tak je pěstují i zahradníci. Správná volba druhů a odrůd je závislá na mnoha okolnostech. Pěstujeme-li speciálně letničky k řezu blízko větších měst, volíme méně druhů, ale ve větším množství. Jsme-li odkázáni na drobný prodej, je nutné vést širší sortiment. Čas od času žádají zákazníci novou odrůdu nebo málo známý druh. Ve větších kulturách určených k řezu má největší význam ranost odrůd, neboť čím dříve letnička kvete, tím lépe se zpeněží. Vázne-li odbyt, vyhneme se tím dočasnému nadbytku květů. Podniky, které zasílají řezané květy, volí takové druhy, které dobře snášejí dopravu, jako jsou Centaurea, Clarkia, Delphinium, Godetia aj.
Z bohatého výběru letniček k řezu jsou nejžádanější a nejtrvanlivější astry, pak hledíky, ostálky, karafiáty, měsíčky, aksamitníky, hrachory a fialy. Rozšíření jednotlivých druhů bývá i krajové. Ve městě je jiná skladba druhů než na venkově.
Rozsáhlý výběr odrůd a stálý příliv novinek vyžaduje na pěstitelích hledat stále to nejlepší. Prohlédnout si kultury letniček v květu a porovnat nejnovější výpěstky je možno v tzv. „dnech nebo týdnech otevřených dveří“ našich šlechtitelských stanic. Určitě se pak nebudou pěstovat staré odrůdy aster skupin „Pštrosí pero“, „Komety“ aj., které byly nahrazeny novými odrůdami aster skupin „Princes“, „Jehlicovité“ a dalšími. Žádají se barvy jasné a čisté.
U hledíků dáváme přednost barvám růžové, červené, šarlatové, žluté a oranžové před vícebarevnými.
Ostálky jsou žádány ve výrazných barvách růžové, červené a žluté, méně již bílé a krémové.
Trvanlivost květů v uříznutém stavu je důležitá při posuzování hodnoty letniček a jejich vhodnosti pro řez. Proto se šlechtitelé zaměřují již při šlechtění na trvanlivost květů. Máme však sami někdy možnost, abychom svým vlastním přičiněním udrželi méně trvanlivé květy delší dobu v čerstvém stavu. Rozhodující pro to jsou:

1. volba správné doby k řezu květů,
2. správné umístění do vody,
3. další ošetření uříznutých květů.

Nejvhodnější doba k řezu květů v létě jsou podzní hodiny odpolední a časné hodiny ranní. Rostliny jsou vychlazené a občerstvené rosou a vzdušná teplota je nižší než za dne. Později, když je již více teplo a rostliny odpařily část své přirozené vlhkosti, nemají již takovou trvanlivost.
Většinu květů řežeme v poupatech nebo v polorozvitém stavu. Rozvité květy bývají obyčejně méně trvanlivé, zvláště však jsou-li již opylené. Například květy máku Papaver somniferum déle vydrží, když je uřízneme časně ráno a v poupěti ihned postavíme do hluboké nádoby s vodou, kde je necháme rozkvést. Astry a ostálky však v poupatech neřežeme, protože by nerozkvetly. Fialy se mohou řezat, když mají aspoň třetinu květů vykvetlých. Hledíky snášejí uříznutí téměř v nerozvitém stavu. Karafiáty se mohou řezat rovněž hodně zavité, podobně i Scabiosa. Rozvité však musí být floxy a slunečnice. Hrachor můžeme řezat v poupatech. Složnokvěté letničky, jako je Cosmos, Tithomia aj., řežeme, až když jsou plně nakvetlé. Podobně i Tagetes a Coreopsis. Předčasně uříznuté květy Arctotis se vůbec neotevřou.
Voda pro květy musí být především čerstvá. Po dlouhém stání se rozkládá a vytváří na řezných plochách stopek vlivem baktérií zvláštní lepkavou vrstvu, která zabraňuje rostlinám nahradit odpařenou vodu z listů a květů a uvést květy do opětovné rovnováhy. Proto je nutné vodu denně vyměňovat a stopku čerstvě seřezávat, abychom zvýšili nasávací schopnost stonku. Řežeme pokud možno ostrým nožem podélně, neboť čím delší je řezná plocha, tím více stopka přijme vody. Nepotřebné listy na stoncích odstraníme, neboť podporují rozklad vody. Rozklad vody podporují i sluneční paprsky.
Povadlé květy postavíme až po květ do vody a přikryjeme navlhčeným hedvábným papírem. Pod papírem se vytvoří vhodné vlhké mikroklima, takže se květy rychle zotaví. Květy nesmější být v nádobách příliš namačkány. Umisťujeme je v chladnu, nejlépe ve sklepě, kde neproudí vzduch.
Mohou-li se nařezané květy rosit, nelze tak jednoznačně zodpovědět. Porosení květů je vítané, protože sníží vlastní výpar na minimum. Avšak měkké a choulostivé květy, zvláště bílých barev, obyčejně nerosíme, abychom zabránili tvorbě skvrn, např. u hrachorů.
U některých letniček se doporučuje čerstvě uříznutou stopku ponořit asi 2 cm hluboko do vařící vody. Uděláme-li to u třapatky, vydrží ve váze až o týden déle a stejně se i prodlouží životnost u slunečnice.
Méně trvanlivé jsou květy, které byly řezány za deště. Zvláště trpí květy, ze kterých voda při dešti nestéká a hromadí se v květech. Výběr vhodných letniček k řezu a jejich trvanlivost jsou uvedeny v tabulkové části knihy.