Campanulaceae – Zvonkovité

Tato květina byla pojmenována po flanderském botanikovi, který své jméno De L’Obel latinisoval jako Lobelius. Asi 200 jednoletých, vytrvalých i polokeřovitých druhů je rozšířeno v mírném pásmu všech světadílů, částečně i v tropech.

Lobelia erinus L. pochází z jižní Afriky. Je to trvalka, u nás se však pěstuje jako letnička. Pěstuje se od roku 1681. Od té doby bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, převážně v modré barvě, ale pěstují se i odrůdy kvetoucí bíle, růžově nebo karmínově. Rostliny jsou 15 – 25 cm vysoké, kompaktní, polokulovité, hustě olistěné protáhlými, mělce zubatými listy. Převislé odrůdy mají stonky dlouhé až 30 cm.

U nás se pěstují odrůdy ’Bílá paní’ – čistě bílá, ’Mrs. Climbram’ – tmavě modrá s bílým okem, ’Křišťálový palác’ – tmavě modrá s tmavým listem a jako novinka ’Modrý drahokam’, která je 25 cm vysoká. Kompaktní polokulovité rostliny mají světle zelený list, který je v době květu plně překryt kvítky jasně modré svítivé barvy.
Jednotlivé odrůdy se navzájem sprašují, a proto musíme rostliny ponechané na semeno izolovat.
Rostlina se nejlépe daří v lehčí propustné půdě ve slunné poloze. Převislé odrůdy snesou i polostín. Semeno vyséváme v únoru ve skleníku do truhlíčků, nezasypáváme ho a povrch půdy udržujeme stále vlhký. Vyklíčí během 10 dnů. Semeno je velmi drobné, proto je musíme vysévat pokud možno řídce a po vzejití včas přepíchat, protože rostlinky z hustých výsevů snadno padají. Většinou nepřepichujeme jednotlivé semenáčky, nýbrž několik rostlinek pohromadě. Přepichujeme je zpravidla dvakrát, nejprve do truhlíčků a později do pařeniště nebo do balíčků, popřípadě květináčků.
Rostliny nesnášejí mráz, a proto se vysazují až koncem května. Vzdálenost při výsadbě je 15 – 25 cm. Kvést začínají většinou ještě v pařeništi nebo brzy po výsadbě a kvetou po celé léto. Včasným seříznutím po odkvětu donutíme rostliny rozkvést ještě jednou. První podzimní mráz však rostliny zničí.
Rostliny se vysazují na obruby květinových záhonů, na samostatná úzká rabata ve skupinách v květinových záhonech a při ornamentálních výsadbách. Velmi dobře se uplatňují při hřbitovní výsadbě a s dalšími druhy při výsadbě do květinových mís. Do truhlíčků, květináčů a na terasy jsou vhodné převislé odrůdy, např. dříve u nás pěstovaná odrůda ’Safír’.

Lobelia snáší dobře přesazování, třeba v plném květu. Předpěstuje-li se v květináčcích 9 – 10 cm širokých, můžeme na určené stanoviště vysazovat již urostlé, plně rozkvetlé rostliny, což má význam hlavně při úpravě veřejných prostranství, na výstavách apod. Vždy však musíme počítat s kombinací s jinými barevně odlišnými druhy (Tagetes, Alyssum, Begonia), protože samotná Lobelia je málo výrazná.

Semeno je velmi drobné, oválné, lesklé. Bíle kvetoucí odrůdy mají semeno nažloutlé, ostatní světle hnědé. V 1 g je 33 000 – 50 000 semen, která si udrží klíčivost 2 roky.